Snížení produkce CO2 v EU vede ke zvýšení produkce CO2 mimo EU. Likvidujeme se zcela zbytečně
Nedostatek elektronických součástek z Asie doléhá na evropské továrny. Aby Evropa vyřešila tento problém, hodlá významně investovat a podporovat výrobu polovodičů na kontinentu.
„Je to naprosto zásadní investice ,“ řekl komisař pro vnitřní trh Thierry Breton během návštěvy výzkumného centra Imec v Louvain nedaleko Bruselu. Tento plán „zaručí bezpečnost dodávek pro evropské továrny čtyřnásobným znásobením výroby polovodičů v Evropě“ do roku 2030, ujistil.
Evropská unie, která stojí v čele výzkumu čipů, zaznamenala v posledních desetiletích pokles podílu na trhu na pouhých 10 % celosvětové produkce.
Jenže nedostatek polovodičů, který už tři roky brzdí automobilový průmysl nuceným odstavením mnoha továren, způsobil úraz elektrickým proudem. Geopolitické napětí kolem Číny, stejně jako pandemie, zvýšily povědomí o potřebě vyrábět v Evropě tyto základní komponenty dovážené především z Tchaj-wanu a Koreje.
Do té míry, aby přesvědčila Komisi, aby uvolnila svůj přísný rámec státní podpory a přijala intervencionistickou průmyslovou politiku na kontinentu, který je tradičně velmi otevřený globální konkurenci.
„Evropa poprvé mění pravidla pro politiku hospodářské soutěže, včetně státní podpory ,“ vysvětlil Thierry Breton, který vede iniciativu EU.
Tyto součásti jsou nezbytné v mnoha každodenních předmětech, jako jsou mobilní telefony, ale také v centrech pro ukládání dat, která jsou srdcem vzkvétající digitální ekonomiky. Podle poradenské firmy Yole Développement loni představovaly polovodiče globální trh v hodnotě téměř 600 miliard eur. Podle Bruselu by v roce 2030 mohla dosáhnout 1000 miliard.
„Duální závislost“
Návrh nařízení, který ještě musí přijmout členské země a Evropský parlament, počítá s granty ve výši 12 miliard eur (6 miliard z EU a 6 z členských států) na financování výzkumu většiny inovací a pilotních linií pro přípravu na jejich industrializace.
Aby bylo možné zakládat velmi velké továrny, ale také podporovat inovace v rámci menších společností, Brusel také povolí 30 miliard eur ve veřejné pomoci členských států výrobcům v tomto odvětví, včetně zahraničních skupin, jako je americký Intel, který plánuje investovat v Evropě.
Komise doufá, že tyto veřejné prostředky by měly vyvolat ještě větší objem soukromých investic.
Evropský plán konkuruje plánu Spojených států, které rovněž iniciovaly repatriaci výrobních aktivit na své území. V pátek Sněmovna reprezentantů schválila návrh zákona, který poskytuje 52 miliard dolarů (45 miliard eur) na přemístění výroby elektronických čipů.
„Evropa je v současnosti velmi pozadu, pokud jde o výrobní prostředky ,“ zdůrazňuje Émilie Jolivet, ředitelka polovodičů poradenské firmy Yole Développement. Projekt oznámený v úterý je „krokem vpřed, ale musí být uveden do perspektivy ve srovnání s tím, co se dělá jinde ve světě, zejména v Asii“ , vysvětlila AFP a zdůraznila, že investovat bude pouze tchajwanská skupina TSMC. 36 miliard eur jen za rok 2022.
Evropa dnes trpí „dvojí závislostí“ , pokud jde o polovodiče. Na jedné straně závislost na Spojených státech, které navrhují čipy, s hráči jako Intel, Micron, Nvydia a AMD. Na druhé straně závislost na Asii, kde se většina výroby odehrává, na Tchaj-wanu s TSMC, ale také v Koreji s lídry jako Samsung a SK Hynix a stále častěji v Číně.
Evropská unie závisí na Tchaj-wanu z více než poloviny svých potřeb, zdůraznil pan Breton. Z toho vyplývá velké ekonomické riziko, například pokud dojde k vojenskému konfliktu s Čínou. „Pokud by Tchaj-wan již nebyl schopen vyvážet, téměř všechny továrny na světě by se zastavily do tří týdnů ,“ varoval.
<< EXKLUZIVNĚ >> V rozhovoru pro Prvnizpravy.cz Jaroslav Bašta upozorňuje na to, že ideologie Green Deal a Velký Reset nás ženou do bídy a chudoby.
11. prosince 2022 – 02:20
Jste jediný z devítky, kdo kritizuje Velký Reset nebo Green Deal
„Já považuji především Green Deal za zdroj všech našich potíží. Skoro bych to přirovnal k tomu starému vtipu, který se vyprávěl někdy v osmdesátých letech, kdy se všichni ptali, jaký je původní zdroj našich nynějších potíží? Odpovídalo se, že v lajdácké obraně Zimního paláce v Petrohradě v říjnu 1917. V tomto případě tím skutečným zdrojem našich dnešních potíží je šílený nápad s Green Dealem, kdy stabilní energetické zdroje, plynové elektrárny, uhelné elektrárny, jaderné elektrárny se měly nahradit zdroji dočasnými, což je fotovoltaika, větrné elektrárny a podobně. To je první věc.
Druhá věc je, že přišli s politikou, která je historickém kontextu naprosto neuvěřitelná. Minimálně od konce 18. století funguje princip pokroku nebo pozitivního výhledu do života, který předpokládá, že se každá generace bude mít lépe, kvůli vědě, technice. Vždy budeme směřovat k tomu, abychom byli bohatší, aby to všechno bylo lepší. Oni pak najednou přijdou s tím, že všichni máme zchudnout, protože je třeba ochránit planetu Zemi před tím, aby kvůli emisím kysličníku uhličitého nezahynula v žáru. Přicházejí se dvěma anticivilizačními utopiemi o Velkém Resetu a nakonec i o Green Dealu.
Před lety jsem o tom napsal: „Plánují naši budoucnost s pomocí utopických projektů s názvy jako Velký Reset nebo Green Deal, podle nich to nebudeme my, kdo bude rozhodovat o tom kde a s kým budeme bydlet, koho budeme milovat, co budeme smět jíst, jak budeme mluvit co si smíme myslet a kolik nás na Zeměkouli bude nakonec žít. Celé nám to zdůvodňují tím, že zachraňují planetu, které kvůli nám hrozí smrt žárem vyvolaným emisemi kysličníku uhličitého. Proto pro ně, majitele nadnárodních korporací a jím sloužící progresivisty již nejsme jejich bližní, ale producenti uhlíkové stopy“. A to je můj názor utopické projekty, můj komentář se velmi příhodně jmenuje „Prý milují planetu, ale nenávidí lidi, zvláště některé“, tím mám na mysli Evropany,“ vysvětluje Jaroslav Bašta.
Jste jediný z devítky, kdo upozorňuje na úpadek vyplývající z výše uvedeného
„Ano mluvil jsem o tom, celá ta záležitost směřuje k tomu, aby se zcela změnila sociální struktura České republiky a Evropy obecně. Evropská civilizace dosáhla svého vrcholu a toho, na co jsme zvyklí dnes, nejenom průmyslovou revolucí, ale vznikem velmi silně vertikálně strukturované střední třídy. Takové klasické rozdělení bylo, že existuje do pěti procent lidí, kteří se pohybují kolem hranice chudoby, nad nimi je velmi silná strukturovaná střední třída od nižší střední třídy až po tu vyšší střední třídu a vrstva boháčů je nevelká, hlavně nepříliš významná, protože Evropa do 90. let takové instituce a pojmy jako jsou oligarchové neznala. A oni teď chtějí to celé obrátit, prostě 40% lidí má žít u hranice bídy, případně pod ní, dalších dejme tomu taky 40% bude žít nad ní, ale se stálou hrozbou pádu do chudoby. Nad nimi bude devatenáctiprocentní nepříliš významná střední třída a všemu bude vládnout a korunovat jedno procento, které můžeme nazvat jak chceme. Ti současní oligarchové na národních úrovních jsou příští obětí nadnárodních monopolů a dalších globálních struktur.
A k tomu, aby toho dosáhli, používají takové nápady jako je Green Deal a Velký Reset. Aby ty, které chtějí dostat na sociální dno, oblbli nějakým povídáním o tom, jak zachraňují planetu. Oni prostě milují planetu, ale nenávidí lidstvo,“ zdůrazňuje Jaroslav Bašta.
Podle nařízení (doporučení) Evropské unie 1.prosince začíná povinné šetření elektrické energie, členské státy mají ušetřit pět procent
„Takhle se chovali komunisti ještě než zkrachovali, taky se všechno řešilo direktivně s idiotskými nařízeními. Je to zase jeden z důkazů toho starého fenoménu, že ideologie tak působí vždycky, vítězí nad zdravým rozumem. A dostaneme se pak do stádia, (naše vláda se už v něm nachází) jestliže fakta odporují naši ideologii, běda faktům a těm kdo o nich mluví,“ připomíná Jaroslav Bašta, kandidát na prezidenta.
Od 5.prosince začíná platit embargo na dovoz ruské ropy, výjimku má Maďarsko, Slovensko…
„Tichou a nepřiznanou výjimku má také Německo. Takže zase princip dvojího metru platí, ti bohatí si můžou dělat co chtějí a chudým a malým budou vysvětlovat, že musí poslouchat a že nesou odpovědnost třeba za to, jestli za nějakých sto let tady nebude poušť nebo subtropy kvůli kysličníku uhličitému. Je to je to něco, čemu moc nerozumím, protože všechny dosavadní utopie slibovaly, že bude lépe a radostněji. A jen Green Deal a Velký Reset jsou první ideologie, která staví na tom, že bude hůř a že se na to máme těšit. Já si myslím, že jedinou rozumnou reakci je vyhnat všechny kdo to prosazují od válu a zbavit je moci. Protože jsme tady doma, a protože se nás to bezprostředně dotýká, začít bychom měli s naší vládou. V tomto případě, slibuji jako kandidát na prezidenta, že udělám všechno pro to, abych tuhle asociální, protilidovou a protinárodní vládu pomohl svrhnout,“ uzavírá Jaroslav Bašta.
Evropané, kteří se chtějí zbavit závislosti na plynu na Rusku, „nesouhlasí s novou realitou“, která změnila závislost na Rusku na závislost na Spojených státech.
To znamená, že nyní Evropané změnili svou závislost na Rusku za závislost na americkém zkapalněném zemním plynu,“
Je to úplně stejná závislost, jen je tam mnohem menší reciprocita, protože Americké firmy prodávají zemní plyn do Evropy za vyšší cenu než rusové.
Nyní, když Evropané každý den přicházejí o miliardy eur, se tyto miliardy dolarů mění ve finanční příjmy, ze kterých mají prospěch ve Washingtonu“.
Lidé přežijí, když přežije průmysl. Ale ten nepřežije
Nedává to smysl. Přestože v Česku umíme produkovat elektřinu levně, je u nás nyní nejdražší v Evropě nebo i na světě. Její cena začíná drtit nejen rodinné rozpočty, ale likviduje i konkurenceschopnost domácích firem. Některé už zbankrotovaly, jiné přesouvají výrobu jinam. Vláda reagovala opožděně podivným zastropováním cen elektřiny pro domácnosti a živnostníky na úrovni, která je výš než hladina navrhovaná Evropskou unií. Neméně absurdní je i situace v nákupu plynu. Přes různé politické deklarace dál nakupujeme především ruský plyn, jen ne přímo, ale s několikanásobnou přirážkou od překupníků. V předchozí části rozhovoru jsme se dostali k tomu, že kromě naprosté neschopnosti je jediné možné vysvětlení pro postup vlády snaha připravit české občany o nemovitosti zatížené hypotékami, které přestanou být schopni splácet. Přestože experti varovali už Babišovu vládu před růstem cen plynu a elektřiny, zůstal kabinet nečinný. Fialova vláda je také hluchá.
Veřejné slyšení k Petici proti omezování svobody slova na sociálních sítích
Martina: Vy jste říkal, že už loni jste přišel s návrhem: „Dejte mi pravomoc, pusťte mě do Ruska a já vám ten plyn přivezu.“ Jak se to dělá? Já si zkouším představit, jak jedete do Ruska a přivezete ten plyn.
Vladimír Štěpán: Já jsem dělal kontrakty pro tři státy Evropské unie, takže moje jméno je tam známé. A to i proto, že já dělám návrhy pouze ve prospěch České republiky, jejích občanů a českého průmyslu. To je pro Rusa přijatelné – to znamená, nejsem ani prozápadní, ani proruský. A oni tohle ví, že to je víceméně taková objektivní pozice. Za prvé ví, že tomu rozumím, a pak mám za sebou dlouhodobé kontrakty už za skoro bilion korun – pro ty tři státy. Ten kontrakt trvá deset až dvacet nebo pětadvacet let, když se podepíše. Takže oni tohle všechno ví, a tím pádem přišla z Ruska neformálně taková hláška: „Ano, tomu pánovi to prodáme.“ To přišlo neoficiální cestou.
Martina: V tu chvíli jste ale velmi podezřelý. V této době.
Vladimír Štěpán: No, tak je to dobré, ne? Já jsem na to pyšný.
Martina: V každém případě jste tam nejel, nepřivezl…
Vladimír Štěpán: Samozřejmě, nemohl jsem…
Martina: Teď jste mi vylíčil, pane inženýre Štěpáne, jak je to všechno na vodě a spíš se to potápí. Dobře, pojďme si tedy říct to nejlepší řešení. Jak se tak říkalo za minulého režimu: Chyby se dělaly. Ano, dobře, chyby se dělaly, chyby se dělají stále, ale co teď? Vláda přišla s těmi opatřeními 240 eur za megawatthodinu. Co vy navrhujete, že by bylo to nejlepší řešení, a co je to nejhorší řešení, ke kterému bychom mohli sáhnout?
Vladimír Štěpán: To nejhorší je to, co rozhodla vláda, to už horší být nemůže. Byli jsme na tom nejhůř v celé Evropě – nebo na světě. Nejlepší řešení by bylo to, čeho už jsme se dotkli – že základ naší energetiky musí být elektřina, kterou si vyrábíme sami, nikdo nám do toho nemůže mluvit. Na základě zákona o cenách bez jakékoli další legislativy můžeme zregulovat ceny elektřiny za 100 eur, to znamená za ty čtyři koruny včetně všech poplatků – ne těch šest, to znamená deset s poplatky, ale za čtyři – pro obyvatelstvo i průmysl. A nikdo nám do toho nemůže mluvit; na dobu určitou, to znamená po dobu krize – je to jednoduché. A nemusíme platit nic na burzu, jsme mimo ni, my si to regulujeme. Žádné poplatky na burzu, když stát dá sedmdesát tři miliard ČEZu na to, aby v době, kdy tu elektřinu budeme potřebovat, on ji vyvezl. Tak tomu taky nerozumím, když jsme u těch nejhorších opatření. Takže nic takového by nebylo potřeba. A ty přebytky – nikdo samozřejmě nebrání ČEZu, aby těch 10, 15 terawatthodin, které tady nepotřebujeme, vyvezl na burzu; ale za ceny na burze, ne za 90, 100 eur, jako to vyváží teď. Co to je? Takže když může vyvážet elektřinu za 90 eur do ciziny, Němcům, proč to nám nemůže ČEZ zastropovat za 100? A těch 90 obsahuje veškerý jeho zisk. Vezměme si to – vyveze za devadesát, to znamená, že mu to kryje jeho náklady a má obrovský zisk. Tak proč my nemůžeme zastropovat za 100? Tady máte řešení elektřiny. Té je pro domácí spotřebu, dejme tomu, 60 terawatthodin, u plynu je to 90. Rozhodující tak je, co bude v plynu – naše spotřeba republiky. To znamená, že se musíme zabývat plynem. Tam je nutné od Němců koupit ty zásobníky, prostě to dohodnout: „Podívejte se, chcete, abychom k vám vyváželi elektřinu? Dobře, tak nám prodejte ty naše zásobníky.“ A hospodařme s ním. Protože vy teď plyn, i před zimou, vytěžíte. Vlastně ten plyn nebo LNG nebo kdyby byl z Ruska, tak je to rovnoměrná dodávka. Ale vaše spotřeba pořád kolísá nahoru dolů, takže když je teď šest osm milionů kubíků za den, pak to bude třicet… dvacet… padesát… šedesát… dvacet… a to kryjete z těch zásobníků.
Ministr Blažek přišel s dobrým řešením energetické krize – pan předseda Fiala ale smetl jeho návrh ze stolu
Martina: Vy jste jednal s mnohými vládními představiteli – vidíte vůbec nějakou šanci, že by třeba nad jinými variantami než nad tou, kterou teď oznámili, vůbec přemýšleli?
Vladimír Štěpán: Je tam jedno jméno, které mě potěšilo, a to je právě ministr spravedlnosti Blažek, který zřejmě proto, že tým pana ministra Síkely nebyl schopen dojít k nějakému závěru – měl na to pět šest měsíců –, tak svolal svoji expertní skupinu. A návrh regulace cen je ten, o kterém mluvím, výsledek je stejný. Jeho metoda nebo naše metoda slovenská – vždycky to skončí sto eury. Ta jeho skupina dvaceti lidí zpracovala skutečně návrh regulace cen elektřiny podle zákona o cenách, mě tam pozvali jako experta – což mě potěšilo –, pomalu jediného z republiky, takže jsem si říkal, že se asi taky snaží ten tým něco udělat ve prospěch odběratelů, to tam bylo vidět; i na těch právnících. Třeba jsme se neshodli na nějakém technickém řešení. Upozorňoval jsem je na nějaké praktické věci, že jim to nemusí fungovat. Jako když by dali tu cenu elektřiny moc nízko a cena plynu je vysoko, tak by jeden milion odběratelů plynu přešel na elektřinu – a máme blackout. Takže na takovéhle praktické věci, což oni chtěli. Tak jsme se tam ještě radili. Pak vystřelili dva návrhy, já jsem je zoponoval, na pár hodin jsme si na to sedli s Noveským a Janečkem a napsali jsme na pana ministra. Já vím, že říkal: „Já to projednám s panem Fialou a myslím si, že to přijme.“ A on to nepřijal. Místo toho vzal tuto administrativní nešťastnou metodu. Tato metoda pana Blažka – nebo ta naše, přes Slovensko – se opírá o objektivní čísla a fakta, o skutečné výrobní náklady, o skutečný zisk, tak aby všichni byli spokojeni. Vždyť co pomůže tomu, když ČEZ bude mít padesát osmdesát miliard zisku, když tady zlikviduje průmysl a nebude to mít komu prodávat? Když tady připraví milion lidí o byty? Co mu to pomůže? Ale tím směrem to jde. Pořád to tím směrem jde a tohle zastropování tu cestu jenom zbrzdí. Protože ti lidé přežijí za předpokladu, že přežije průmysl – ale ten nepřežije. Protože když si vezmeme ceny na burze, tak průmysl nebude mít zastropovanou cenu – třeba těch dvě stě padesát –, ale on bude mít nějaký příspěvek na ceny energií. To znamená, že oni budou dál kupovat na burze za ty šílené ceny a ponesou to velké firmy. Takže tam je to neštěstí, že ty firmy nevydrží a budou krachovat dál. Protože když se člověk podívá na ten vládní návrh podpory průmyslu, tak to je pro firmy, které mají provozní ztrátu, a ne zisk. Takže já, když jsem měl zisk sto milionů, a teď díky cenám energií mi zůstaly dva miliony a potřebuji obrovské investice, abych přežil, tak nemůžu a nedostanu státní podporu.
Martina: Protože nejste dost velká firma…
Vladimír Štěpán: … a budu nakupovat na burze za pět set nebo tisíc eur. Takže je po mně. Co mě naštvalo, že třeba firma VITRABLOK v Teplicích, která byla skvělá – největší ve střední Evropě, vyráběla skla do auta; perfektní, moderní firma s dobrým vedením, která pořád investovala –, skončila. Skončila kvůli cenám energie. No to víte, jak je sklo, tak tam jsou vysoké náklady energie.
Martina: To znamená, že vám ta podpora jenom pro velké firmy, to řešení, že jenom velkoodběratelé elektřiny a plynu si budou moci rozdělit 30 miliard korun, peníze budou čerpat od listopadu… to všechno vám přijde jako lepení děr?
Vladimír Štěpán: Tady jsou dva problémy. První – 30 miliard, když říkají, že to je pro osm devět tisíc odběratelů. Když to vydělím, tak jsou to najednou tři miliony. To je směšné, když mám náklady ve stovkách milionů. To znamená, že to zbude na pět set až tisíc velkoodběratelů, na víc ne. Ale z nich má ještě spousta provozní zisk, ale není to provozní zisk, ze kterého by byli schopní investovat. To znamená, že oni vlastně nebudou konkurenceschopní – za rok za dva za tři. Oni by v této době potřebovali investovat třeba i do opatření na úsporu energie, ale nebudou moct.
Martina: Ty peníze půjdou zejména do zpracovatelského průmyslu a dále pak do zemědělství a lesnictví. To řekl po jednání kabinetu ministr Síkela. Půjde – a to už jste tady zmiňoval – o firmy s roční spotřebou plynu vyšší než šest set třicet megawatthodin. Řekněte mi – jak měli postupovat jinak?
Vladimír Štěpán: No ne – stejně, jako jsem říkal. Kdybychom zregulovali ceny elektřiny na úrovni sto eur, tak proč bychom za ty ceny neprodávali i průmyslu? Takhle to budou kupovat za pět set nebo za tisíc eur na doslova zmanipulované burze, kde si s nimi budou hrát – ti, co ovládají burzu, ti dva tři dodavatelé – a budou si vytvářet ceny, jaké budou chtít. A oni to budou muset platit a od státu dostanou tuto podporu, jak jsem říkal – v průměru tři miliony korun.
Rady vládních poradců mi rozum vážně nebere
Martina: Vy říkáte že burzou tady manipuluje několik dodavatelů. Premiérův poradce Jakub Kajzler říkal: „Nabídka elektřiny na evropském trhu je relativně malá, především vzhledem k odstávkám jaderných elektráren ve Francii. Když je elektřiny málo, je drahá. Tedy když snížíme spotřebu, klesne opět i konečná cena.“
Vladimír Štěpán: Já nevím, jestli si dělá legraci. Ti poradci… Taky jsem byl s jedním, s panem Havlíčkem – od premiéra Fialy. Ten mi vysvětlil takové věci, že já jsem to za třicet, čtyřicet let své praxe ještě neviděl a nezažil – jak klesne cena LNG na deset korun a tak dál. Samozřejmě že neklesne. Když odepíšu dvě stě miliard kubíků ruského plynu, tak tohle nemůžu čekat. Když náklady na LNG – to, že vytěžím, přepravím, zkapalním, zase přepravím… – dělají přes čtyřicet eur, tak jak můžu mít cenu za deset korun? To rozum nebere, takovéhle úvahy. To jsou prostě náklady. Takže neklesne – ani za rok, ani za dva, ani za tři. Protože teď je Pákistán bez plynu, protože Evropa platí tak šílené ceny za plyn, že se jí všichni smějí. A nejvíc České republice – to je dojná kráva pro celý svět, která platí nesmyslné ceny za plyn, to LNG (jakoby západní plyn, což je tedy, jak jsme říkali, hodně ruský), nesmyslné ceny si sama vytváří za elektřinu; když se podíváte na benzín, tak tam máte Orlen, který vlastní rafinérie v Polsku i u nás a v Polsku má marži pět korun, u nás padesát. Stát má dvě stě čerpacích stanic, u kterých kdyby snížil ceny – to je ta druhá marže, jedna je rafinerií a druhá na pumpách –, tak se ostatní musejí přizpůsobit, protože by jinak neprodali. Čtvrtá největší síť a k tomu ještě ta síť ONO, tak to už je docela velká síla… ale stát neudělá nic. Takže my budeme jezdit za benzínem a za vším zbožím do Maďarska, do Polska… Vždyť levnější ceny jsou už i v Německu a ve Švýcarsku. Volá mi kamarád ze Švýcarska a říká: „Hele, tady je ta čokoláda, kterou jsem koupil u nás v Lidlu, o deset korun levnější.“ A to je všechno důsledek těch cen energií. Tak čí je to vina? To zůstává rozum stát. Řekli jsme v té elektřině, řekli jsme v tom plynu – prostě se musíme vrátit k tomu, že koupíme zásobníky, ty se tuto zimu vyčerpají, znovu se natlačí, ta cena plynu kolísá…
Martina: No ony se musí dotlačovat, ale průběžně, že… to nejsou jenom zásobníky, tam musí nějaký plyn pořád jít…
Vladimír Štěpán: No samozřejmě. Něco dostanete, zjistíte svoji spotřebu a rozdíl buď vytěžíte, anebo dotlačíte. Ale můžete s tím pracovat. Já právě vyčítám této vládě to, že kdyby to na začátku roku (nebo ještě na konci toho loňského) koupila, tak se tam nacpal plyn za dvacet korun. A teď ten plyn ze zásobníku koupíme za devadesát. A mohli bychom s tím podržet průmysl a tak dále. To bylo taky, co jsme navrhovali – zřízení státního obchodníka. Ona ta vláda všechna naše doporučení dělá, ale vždycky to nějakým způsobem deformuje.
Martina: Já jsem se před tím summitem, který byl, rozhodla, že budu poslouchat zprávy, a tam zrovna ministr Síkela dostal poměrně konkrétní otázku: „S jakým návrhem na ten energetický summit jede česká vláda?“ A on, jak mají politici ve zvyku, velmi konkrétně a srozumitelně odpověděl, že naše vláda má návrhy a přiklání se ke společnému evropskému řešení, které podle něj znamená řešení příčin. Anebo má také lokální řešení, které ale podle něj znamená řešení důsledků. No a když tady tohle řekne, tak ten moderátor už nikdy nemá čas říct: „Co jste tím myslel? Jaké je tedy to evropské řešení a jaké je to lokální řešení?“ Naopak ten moderátor musí říct: „Děkujeme vám za rozhovor, pane ministře.“, protože jinak by ty zprávy trvaly o deset minut déle. Mohl byste mi, prosím, tu šifru, kterou vyslal pan ministr Síkela, nějak vyložit? Co vlastně z toho summitu vzešlo jako to evropské řešení příčin a co je to lokální? To lokální je to, co nám teď představili?
Vladimír Štěpán: To lokální je to, co nám představili. Už jsme se bavili o tom, že tady je dvě stě čtyřicet eur zastropování pro domácnosti, Evropská unie řekla sto osmdesát, což tedy je níž, ale mezi těmi variantami je asi takový rozdíl, že Evropská unie – jak jsem se dočetl – řekla sto osmdesát, a když budete prodávat dráž, tak vám to zdaníme jako nadměrný zisk. Kdežto dvě stě čtyřicet je zastropované jako nějaká maximální cena s tím, že ten rozdíl mezi dvě stě čtyřicet a tou cenou na burze pokryje stát. Takže je to takové trošku jiné řešení, ale možná že to evropské na těch sto osmdesát plus zdanění nadměrných zisků je lepší.
Martina: A proč jsme na to tedy nepřistoupili…?
Vladimír Štěpán: Protože my jsme to vystřelili tři dny předtím, než se dohodla Evropa.
Martina: Aha, takže my jsme deklarovali, že se přikláníme k řešení příčin, a nakonec jsme se rozhodli takhle…
Vladimír Štěpán: Takže podle Evropské unie – a tři dny předtím jsme si udělali toto svoje…
Martina: Nepovídáme si dlouho, ale jsem úplně vyčerpaná. (smích)
Vladimír Štěpán: Bude hůř.
Martina: Pane inženýre, jak to vlastně vypadá ve světle tohoto všeho s úsporným tarifem? Půjde dohromady se zastropovanou cenou?
Vladimír Štěpán: Asi ano, je to víceméně taková pomoc těm nejslabším, kteří můžou měsíčně dostávat nějaké tisíce korun. Já bych to tak bral i k zastropování. To je zbytečně komplikované, protože dvacet procent těch nákladů spotřebují úředníci, aby to realizovali, když si vezmete těch 240 korun nebo na ty firmy. To bude administrativně strašně náročné – na rozdíl od toho, jak jsme se bavili, že se stanoví ta cena podle ministra Blažka nebo podle nás ta slovenská. Takže to je taky otázka těch nákladů, že to řešení zastropování je z tohoto pohledu extrémně nákladové. Takže tady vidím to, že naše řešení vypadá líbivě u obyvatelstva.
Mě překvapil pan Kalousek, když řekne, že každý, kdo jde manifestovat, je proruský troll. Nebo co řekne pan hejtman Kuba… Vždyť ti lidé snad neví nic o energetice a o tom, jak na tom lidé a průmysl jsou, to je katastrofa, jak tohle může říct hejtman? To je šílené. Já tady říkám o těch sto a on ví o návrhu ministra Blažka, a ještě se ho ptali, co ten ČEZ, jestli ví, za kolik vyváží. A on řekl, že neví. A řekne, že to je ideální cena a že nic už nejde. Tak takoví lidé se k tomu vyjadřují… A teď jsme u těch politiků – tady máte konkrétní propracovaný návrh ministra Blažka, který spadl do šuplíku – a to je národní a pro všechny výhodný; i pro domácnosti, i pro průmysl. A tady někdo vystřelí takovouhle dvakrát, dvaapůlkrát vyšší zastropovanou cenu, která nevychází z ničeho, ani z evropské úrovně. Takže co tohle je? Ale ještě mě nepříjemně překvapilo a mám obavy z toho, že Evropa třeba zdaní ty zdroje – mimo jádra třeba uhelné elektrárny. To znamená, že naše uhelné elektrárny zdaní; jednak povolenky a jednak nadměrnou daň. A ty peníze odvede do Evropské unie a my už se k nim třeba ani nedostaneme. Nebo to zase přerozdělí. Ale komu? Do Německa? Kam ty peníze přerozdělí? Tady vidím rizika toho evropského řešení. Takže to národní řešení by bylo daleko nejlepší, nehledě na to, že přišel pan ministr Síkela s tím, že je pro, aby byla dotovaná cena plynu pro výrobu elektřiny. To je totální katastrofa. Protože koupíte za pět set nebo za tisíc eur, prodáte třeba za těch dvě stě čtyřicet pro výrobu elektřiny – do Počerad, paroplynu –, vyrobíte z toho levnou elektřinu, kterou vyvezete do Německa za levné ceny, a my to z burzy zase koupíme za těch pět set, jak to ČEZ dělá. Takže my jsme tady vlastně touto formou dále chtěli zadotovat Německo. To mi z toho logicky vyšlo. Takhle by to dopadlo, protože dál bychom to koupili za pět set eur na burze – třeba ten plyn – a tam bychom to prodali za těch dvě stě něco. A ten rozdíl by musel krýt stát a naši odběratelé – nebo náš rozpočet – a do Německa by šla levná elektřina. Ale nejhorší na tom je, že my tu výrobu nepotřebujeme, protože my máme dost jiných levných zdrojů. Tak ji nevyrábějme, nechme si ten plyn pro domácnosti. Proč spotřebováváme v této situaci plyn pro výrobu elektřiny, když máme dostatek jaderných uhelných zdrojů? Šetřme si ten plyn.
Dokud je teplo, solidarita funguje, ale jak udeří mráz, zamrzne i ona
Martina: Protože jsme solidární…?
Vladimír Štěpán: No jsme blbí, já to řeknu na rovinu, to se jinak nedá nazvat.
Martina: Věříte tomu, že v případě nouze bude někdo z Evropy solidární s námi?
Vladimír Štěpán: No tak to ani náhodou. Ty jednotlivé státy už řekly svoje – Poláci, Portugalci, Španělé. Němci taky řeknou: „Vždyť my si pro váš plyn v našich zásobnících dojdeme.“ Pro to Bavorsko. Takže – jaká solidarita? Dokud je plus dvacet; plus patnáct; plus deset, funguje solidarita. Až bude nula a minus, tak uvidíme, jak to bude. A uvidíme kapacitu toho německého systému, když se sem dostává teď norský plyn a ruský není, tak uvidíme, jakou kapacitu ten německý systém bude mít. Podle mě nedostatečnou, to znamená, že bude potřebovat plyn ze zásobníků. A to nikdo neřekne. Mně vadí, že nikdo neřekne: „Ten plyn je náš, máme na to smlouvu, máme ho za tolik a za tolik.“ U LNG terminálů víme – kupuje se za spotové ceny a nemáme ani kubík. To znamená, že jsme to mohli koupit před rokem levně, ale teď už to zase budeme kupovat draho za okamžitou cenu. Přitom víme, že tu kapacitu budeme mít zprovozněnou teď, teď, teď. Neděláme nic, čekáme na vysoké ceny a budeme nakupovat.
Vladimír Štěpán: A všimněte si, že na něj vždycky dojde.
Martina: (smích)
Vladimír Štěpán: Když jsem v roce ’18 řekl v České televizi: Elektřina bude luxusní zboží, ten termín se vžil. Když jsem v roce ’19 nakreslil Titanik a poslal panu Babišovi, jak dopadne naše energetika, s popisem „Vy tam nahoře ještě jásáte a tancujete a dole už začínají vylévat vodu.“ – a ono na to došlo –, tak ono dojde i na tohle, co říkám, tomu věřte.
Martina: V tuto chvíli se já jakožto hospodyňka mohu cítit úplně bezmocně. Já ještě maximálně můžu udělat rozhovor s vámi a s dalšími energetickými odborníky, ale pak vytahuju bábovku z trouby a říkám si – „Kolikrát ještě?…“ Řekněte mi, co mohou a co by teď měli dělat občané? Jakým způsobem se zařídit, jakým způsobem postupovat? Co můžeme dělat?
Vladimír Štěpán: Jedna z věcí, která by byla daleko nejlepší a stát to zase zanedbal, už to říkáme taky rok – vždyť přece, na co budeme vyrábět víc elektřiny z těch, dejme tomu, fotovoltaik a tepelných čerpadel, když to obojí stojí strašlivé peníze a ten dům, pokud není zateplený, s tím pořádně nevytopíte. V zimě nebude svítit slunce, fotovoltaika nevyrábí. Tepelná čerpadla vám nezateplený dům vytopí tak na šestnáct stupňů. Ale proč místo toho nevezmeme sto padesát miliard korun, nekoupíme těm lidem polystyrén, aby si zateplili sta tisíce domů a jejich spotřeba klesla nejméně o polovinu? Proč jsme to neudělali?
Martina: Neudělali jsme to, a protože při zateplování musí být stabilní teplota kolem dvaceti stupňů, tak to teď, na podzim, už neuděláme.
Vladimír Štěpán: Uděláme, ještě pořád to jde.
Martina: Dobře, ale lidé na to v tuhle chvíli nemají, ty firmy by to nezvládaly, kapacity nebudou.
Vladimír Štěpán: Ono to probíhá, ti lidé na to už přišli. Ale nestačí to.
Martina: Ale co jinak?
Vladimír Štěpán: No jinak jsme říkali s tou elektřinou… Já této vládě nevěřím a pořád opakuji: „Rok už vám říkám, že co jsme vám řekli kolikrát, tak na to vždycky došlo. Vy naše věci najednou berete, opakujete, a ještě to zkazíte, tak běžte pryč.“ Takže 28. na náměstí. Minule nás bylo sto tisíc, teď nás bude tři sta tisíc v deseti městech a tam všechny tyto věci, co se tady bavíme, zopakujeme; i já. S tím, že říkáme: Politici nejsou v době krize schopni řídit tento stát.
Na dva roky musí nastoupit odborníci. A ty odborníky máme. Nesmí z toho nic mít, bude to na dva roky, a pak se to demokraticky předá v rámci voleb politickým stranám, ať se o to zase poperou. Ale někdo to na základě těch opatření, co jsem říkal, musí dostat z té krize. To se všechno dá provést. Za tři neděle můžeme mít zastropovanou cenu elektřiny, za tři neděle to může být na těch sto eurech. A nikdo nemůže nic říct, ani minoritní, nemají šanci. Takže to jsme u toho, co se dá. A když bude takhle levná elektřina – a je jí dost a máme rezervu ještě těch 15 terawatthodin, to znamená 20 % z naší výroby, která se vyváží –, tak to můžeme použít na to, že když někdo bude chtít opravdu z toho plynu, tak může. Ale když se podíváte, jak je zastropovaná cena elektřiny a plynu, tak nově zaplatíte v těch usměrňovaných cenách (nebo jak se to řekne) dvě stě tisíc za elektřinu a sto za plyn. Takže polovina. Tak kdo by přecházel z plynu? To zase není ta stimulace, ale všechno jde na elektřinu a stimuluje se a všichni se tváří, jak musíme zvyšovat výrobu elektřiny. Nemusíme! Musíme ji snižovat právě tím zateplováním a tak dále. Takže to řešení je, ale musí se k tomu dostat lidé, kteří chtějí a umí; a to je i v zemědělství, ve vodě, ve všem, na co sáhnete. V ekonomice – pryč s montovnami. Kolik zase vláda vyčlenila na sklady, milion hektarů? Někde se to mihlo. No tak to je naše budoucnost…? Teď máme třetinové platy a já už jsem v roce 2000 říkal: „Nikdy nebudeme mít vyšší platy než na Západě, vždycky to bude jenom třetina.“ Oni nás nepustí jinam než na montovny a sklady, tak si to musíme sami vzít do rukou. A když teď budeme řešit energie, tak si vyřešme i ekonomiku, vyřešme si životní prostředí – lidi na to máme. My na to odborníky máme.
Martina: Vladimíre Štěpáne, já vám moc děkuji za to, že jste nepostupoval podle vzoru vyděsit a vyfakturovat, ale vyděsil jste a nabídl také určité varianty a východiska. Díky za to.
Německo zvažuje prolomení tabu dotací, aby se vyhnulo obchodní válce s Bidenem
Pouhých šest týdnů před tím, než USA zavedou masivní průmyslové dotace, roste v Berlíně impuls, aby Evropa mohla následovat.
S pouhými šesti týdny na to, aby se vyhnuli transatlantickému obchodnímu zúčtování ohledně zeleného průmyslu, jsou Němci frustrovaní tím, že Washington nenabízí mírovou dohodu, a stále více zvažují odpověď, která by prolomila tabu: evropské dotace.
Obavy Evropy závisí na americkém balíčku dotací a daňových úlev ve výši 369 miliard dolarů na podporu zelených podniků v USA, který vstoupí v platnost 1. ledna. Problémem pro Evropany je, že washingtonský plán povzbudí společnosti k přesunu investic z Evropy a pobídne zákazníky, aby „nakupovali American“, pokud jde o nákup elektrického vozidla – něco, co pobuřuje velké evropské výrobce automobilů, jako je Francie a Německo.
Veřejné slyšení k Petici proti omezování svobody slova na sociálních sítích
Načasování tohoto protekcionistického opatření by stěží mohlo být horší, protože Německo je v otevřené panice, že několik jeho špičkových společností – částečně pobídnutých prudkými nárůsty cen energií po ruské invazi na Ukrajinu – uzavírá domácí provozy, aby investovaly jinde. Poslední věc, kterou Berlín potřebuje, je ještě více povzbudit podniky, aby opustily Evropu, a EU chce, aby USA uzavřely dohodu, v níž si její společnosti budou moci užívat amerických výhod.
Příměří se však zdá nepravděpodobné. Pokud se tato srážka nyní vymkne kontrole, povede to k obchodní válce, něco, co děsí sužované Evropany. Zatímco prvním krokem by byl do značné míry symbolický protest ve Světové obchodní organizaci (WTO), střet by se mohl snadno strmě skloubit zpět k celním bitvám za prsa za éry bývalého amerického prezidenta Donalda Trumpa.
To znamená, že v Berlíně roste impuls pro radikální plán B. Namísto otevřené celní války s Amerikou je stále více diskutovanou možností rozbít klasická pravidla volného obchodu a hrát Washington na jeho vlastní hru tím, že se státní fondy přesouvají do evropských zemí. průmysl vychovat domácí zelené šampióny v odvětvích, jako jsou solární panely, baterie a vodík.
Francie byla dlouho předním zastáncem posílení evropského průmyslu státní štědrostí, ale až dosud ekonomicky liberálnější Němci nechtěli zahájit závod o dotace proti Americe. Písky se však nyní posouvají. Vysocí představitelé v Berlíně říkají, že se stále více přiklánějí k francouzskému myšlení, pokud by rozhovory s USA nevedly k nečekanému řešení na poslední chvíli.
Berlín je ekonomickou velmocí bloku 27, takže to bude rozhodující okamžik, pokud se Berlín nakonec rozhodne hodit svou moc za státem vedený dotační přístup k průmyslovému závodu s USA.
Dochází čas
Čas běží na příměří s Bidenem, které vypadá stále nepravděpodobněji.
Nedávné pokusy zvláštní pracovní skupiny EU-USA řešit obavy EU se setkaly s malým nadšením na americké straně pozměnit kontroverzní legislativu, řekla tento týden Evropská komise zemím EU.
„Zbývá jen pár týdnů,“ varoval Bernd Lange, předseda obchodního výboru Evropského parlamentu, a dodal, že „jakmile bude zákon implementován, bude pro nás příliš pozdě na to, abychom dosáhli jakýchkoli změn.“
Lange uvedl, že nedosažení dohody by pravděpodobně vyvolalo žalobu EU proti USA v rámci WTO a Brusel by také mohl zasáhnout proti tomu, co považuje za diskriminační americké dotace, zavedením represivních cel. Varování před obchodní válkou již zastiňují přípravu na setkání EU-USA na vysoké úrovni ve Washingtonu 5. prosince.
Je to přesně ten druh poplivání, kterému se chce německá vláda vyhnout, protože kancléř Olaf Scholz doufá, že utvoří jednotu mezi stejně smýšlejícími demokraciemi uprostřed ruské války a rostoucích výzev, které představuje Čína. Začátkem tohoto měsíce Scholzova vláda učinila předehru Washingtonu, když navrhla , že by mohla být vyjednána nová obchodní dohoda mezi EU a USA, aby se vyřešily rozdíly, ale tento návrh byl rychle zamítnut .
V Bruselu jsou sympatizanti pro přístup k dotacím, přičemž představitelé exekutivy EU říkají, že hlavním zastáncem je mocný komisař pro vnitřní trh Thierry Breton. Breton již obhajuje „Evropský fond solidarity“ , který by pomohl „mobilizovat potřebné finanční prostředky“ k posílení evropské autonomie v klíčových sektorech, jako jsou baterie, polovodiče nebo vodík. Podpora z Německa by mohla Bretonovi pomoci získat převahu v diskusích o vnitřní strategii EU nad opatrnějším komisařem pro obchod Valdisem Dombrovskisem.
Breton pojede 29. listopadu do Berlína, aby se Scholzovou vládou projednal důsledky zákona o snížení inflace a také průmyslovou politiku a energetická opatření.
Německé úvahy dokonce odrážejí volání nejvyšších představitelů Bidenovy administrativy, včetně americké obchodní zástupkyně Katherine Taiové, kteří naléhají na EU, aby se nezapojovala do transatlantického obchodního sporu a místo toho zavedla své vlastní průmyslové dotace; strategii, kterou Washington také vidí jako způsob, jak snížit závislost na Číně.
Plán B
Scholz koncem minulého měsíce poprvé naznačil , že EU možná bude muset reagovat na americký zákon vlastním snížením daní a státní podporou, pokud jednání s Washingtonem nedosáhnou řešení, a podpořil podobné plány formulované francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem, který setkat se s Bidenem 1. prosince ve Washingtonu.
Přestože Scholz nepodporuje Macronovo formulování iniciativy jako „Buy European Act“ (což zní pro Němce příliš protekcionisticky), kancléřka souhlasí s tím, že EU nemůže nečinně přihlížet, pokud bude čelit nekalé konkurenci nebo ztraceným investicím, lidé obeznámení s jeho myšlení řekl koncem minulého měsíce.
Negativní ekonomické zprávy, jako například to, že automobilka Tesla pozastavila plány na novou továrnu na baterie v Německu a místo toho investovala v USA, nebo ocelářský ArcelorMittal částečně uzavřel své provozy v Německu, zvýšily v Berlíně výzvy, aby zvážili větší státní podporu, aby bylo možné čelit negativnímu trendu. způsobené jak americkým schématem, tak vysokými cenami energií.
Ačkoli oficiální vládní linií zůstává, že Berlín stále drží naději na vyjednané řešení s Washingtonem, představitelé Berlína říkají, že by mohlo být možné zvýšit pobídky pro průmysl, aby umístil výrobu zelených technologií v Evropě.
Mluvčí německého ministerstva hospodářství uvedl, že tváří v tvář výzvám vyplývajícím ze zákona o snižování inflace „budeme muset přijít s vlastní evropskou odpovědí, která dá přednost našim silným stránkám… Cílem je konkurenceschopně přemístit vytváření zelených hodnot v Evropě a posílit naše vlastní výrobní kapacity.“
Mluvčí nicméně varoval, že jak USA, tak EU „musí být opatrní, aby nedocházelo k závodům o dotace, které by bránily tomu, aby na trhu zvítězily nejlepší nápady,“ a dodal: „Zejména zeleným technologiím se nejlépe daří ve spravedlivé konkurenci; protekcionismus ochromuje. inovace.“
Jednou z důležitých podmínek, která by mohla Německu a EU pomoci zajistit spravedlivou hospodářskou soutěž a zabránit tomu, aby globální systém volného obchodu upadl do protekcionistických tendencí, by bylo zajistit, aby veškeré státní dotace EU zůstaly v souladu s pravidly WTO. To znamená, na rozdíl od zákona USA, že tyto dotace nebudou diskriminovat místní a zahraniční výrobce.
Podstatné je, že podpora přichází také z německého průmyslu.
„V oblasti průmyslové politiky a dotací bychom se mohli podívat na opatření, která jsou slučitelná s pravidly WTO – jak to již EU dělá v sektoru čipů,“ řekl Volker Treier, šéf zahraničního obchodu Německé obchodní komory.
Treier také zdůraznil, že „nesmí docházet k diskriminaci“ vůči zahraničním investorům, ale dodal: „To výslovně nevylučuje možnost vypořádacích bonusů, které by naopak měly být dostupné investorům ze všech zemí, kteří by měli o takové investiční závazky zájem. v Evropě.“
Oddělení Komise pro hospodářskou soutěž v Bruselu také jasně řeklo, že nadcházející návrhy pohlíží s otevřenou myslí.
„Nejsou a priori vyloučeny žádné nástroje „, pokud jde o reakci EU na americké dotace, řekl ve čtvrtek zástupce generálního ředitele ministerstva Ben Smulders.
Barbara Moens, Suzanne Lynch a Pietro Lombardi v Bruselu a Laura Kayali a Clea Caulcutt v Paříži přispěly svými zprávami.
Ruský prezident Vladimir Putin stupňuje svoji hru vabank vůči Evropské unii a obecně Západu. Pravděpodobně totiž rozšíří okruh zboží, které Rusko bude ochotno „nepřátelským zemím“, včetně Česka, prodávat pouze za rubly.
Nyní se má opatření týkat plynu, Kreml jej však okruh dotčeného zboží patrně rozšíří o ropu, kovy, hnojiva, olejniny, uhlí, dřevo či obilniny. To je další problém pro české firmy a pro českou ekonomiku jako takovou. Česko totiž z Ruska ve velkém dováží kromě plynu a ropy také třeba právě kovy nebo chemické produkty, včetně hnojiv.
Jestliže by Rusko na platbě v rublech trvalo, což se zatím jeví jako pravděpodobné, Česko by muselo buď přistoupit na platby v rublech, nebo jít s Ruskem – jako zbytek EU – do třeba i léta trvajících sporů. Jde totiž o porušení smluv.
Druhá možnost znamená nejen soudní spory, ale zřejmě také přerušení dodávek. Tedy vážný problém pro již nyní těžce zkoušenou českou ekonomiku. Výpadek v dodávkách společně s růstem nákladů a inflací může vést v krajním případě k citelnějšímu ekonomickému propadu a k propuštění stovek tisíc lidí v ČR už v horizontu 24 měsíců.
Maďarsko bylo zasaženo v citlivém bodě: bude obtížné obnovit turistický ruch
Už je to měsíc, co vypukla rusko-ukrajinská válka, která zasáhla nejen ekonomiku, ale i cestovní ruch. Události posledních týdnů by mohly být brutální ranou pro turistický ruch v mnoha zemích, zvláště pokud budou boje pokračovat delší dobu.
Nejen některé oblasti severní Afriky, ale i cestovní ruch v několika evropských zemích jsou zasaženy rusko-ukrajinskou válkou. V celé Evropě, severní Africe a Asii totiž hrají klíčovou roli ruští turisté, kteří během dovolené utrácejí obrovské sumy.
Ruský cestovní ruch
Člověk by mohl snadno uvěřit, že celosvětově uvalené sankce proti ruským oligarchům potlačují luxusní turistiku v regionu, ale pravda je jednodušší. V Rusku se totiž v posledních letech objevila bohatší vyšší střední třída, která, když může vydělat peníze, cestuje bez lítosti po Evropě a po celém světě.
Jen pro srozumitelnost čísel, maďarská rodina utratí během dovolené v Chorvatsku v průměru asi 200 000 forintů. Oproti tomu Rusové o dovolené odjíždějí až pětkrát, 1 milion forintů. To nezahrnuje náklady na cestu nebo ubytování. Jedná se o restaurační objednávky, kde je požadována správná láhev vína, koupání, wellness a nákupy, takže všechny náklady navíc
Vysvětlil našemu deníku turistický novinář Róbert Richard, který také prozradil, že v sektoru již došlo k významným změnám, přestože válka vypukla teprve před měsícem. Uzavření vzdušného prostoru se netýká jen ruských letadel a turistů, jejich vzdušný prostor totiž křižuje i mnoho evropských letadel, což ztěžuje cestování na Dálný východ. Přechodová komora tak Rusům téměř znemožňuje cestování.
Pokles ruského cestovního ruchu nejvíce postihuje Turecko, Egypt a Kypr, kde Rusové tvoří většinu návštěvníků. Například 40 procent návštěvníků Kypru pochází z Ruska.
Ani v Maďarsku ale podle Róberta Kisse není situace o moc lepší: Rusko je totiž na předním místě v žebříčku deseti básníků. Ruští turisté rádi navštěvují lázně Maďarska, z nichž nejoblíbenější jsou Sárvár, Hévíz, Hajdúszoboszló a Budapešť.
Ruští turisté samozřejmě i přes přechodovou komoru nezůstanou pozadu, protože, jak naznačil Róbert Kiss, aerolinky budou uzavřený vzdušný prostor obcházet, takže kdo chce cestovat, může se do Evropy stále dostat třeba přes Baku. Cestování je naopak stále problematičtější, protože existují maďarské cestovní kanceláře, které se specializují právě na zájezdy do Ruska a tyto již objednané zájezdy pochopitelně hromadně ruší. Proto, jak upozornil odborník, jsou tyto kanceláře nuceny najít plán B a prodat jiné trasy.
Američané také ruší silnice jednu po druhé
Po epidemii šlo jen o to, že nálada na cestování se teprve začala oživovat, a přestože čísla ještě nedosáhla úrovně před pandemií, trh zjevně vzkvétal. To zase může snadno utlumit dopravu: lidé ze Spojených států a Asie ve velkém ruší své evropské plavby.
Čím je někdo dále, tím dramatičtější se válka zdá a tím menší je vzdálenost mezi Budapeští a Ukrajinou. Je jasné, že ze strachu mnozí nyní své cesty sem opouštějí pomyslel si Róbert Kiss.
Vliv války na maďarský cestovní ruch
Podle Balázse Bakóa, mluvčího Asociace maďarských cestovních kanceláří, je propad forintu a válečné větry méně patrné v touze Maďarů cestovat po tuzemsku i v zahraničí.
Rezervace začaly v lednu až únoru pro odchozí i příchozí cesty. Období exotického cestování stále trvá, například Dubaj je dnes top destinací a nejen jako oblíbená dovolenková destinace, ale také kvůli Dubai Expo, které trvá až do konce března.
– uvedla mluvčí, podle níž je v současnosti vážným problémem to, že vzhledem k neustálému kolísání forintu je pro úřady i pro ty, kdo chtějí vycestovat do zahraničí, obtížné plánovat cesty do zahraničí.
„Ačkoli současná situace upřednostňuje cizince přijíždějící do Maďarska s dolarem a eurem, pro zahraniční cestovatele by to mohlo znamenat zdražení až o 15 procent. Přestože změna zatím není pro Maďary viditelná, počet rezervací z Ameriky a Asie výrazně klesl. Nemůžeme nic dělat, jen věřit, že to, co se stalo, bude mít ve třetím čtvrtletí menší dopad na naše životy, řekl Balázs Bakó.
Výše uvedené mohl jen podpořit Róbert Kiss, který upozornil, že ačkoliv v Maďarsku není zdaleka tolik turistů jako před pandemií, už nyní cítíme změnu.
Tady je na takovém poli stále klid, při zkoumání období mezi 1. lednem a 1. březnem přijelo do Maďarska dvaapůlkrát více lidí než ve stejnou dobu před rokem. Mohli bychom říci, že je to proto, že virus tam byl loni, ale ve skutečnosti je to stejný faktor i letos. Z omezení jsme ale nyní těžili, protože i oni ze sousedních zemí na oběd raději přijedou přes hranice, protože to mohou udělat u nás.
Vysvětlil Róbert Kiss. Oba experti však uvedli, že pro letní období nelze dělat žádné závěry, protože situace se neustále mění, ale očekává se, že řada našich krajanů cílové země letos v létě navštíví. Cestování po tuzemsku i v zahraničí bude jistě o něco dražší, jen ještě přesně nevíte, o kolik.
Evropa je kontinent, který pokrývá západní pětinu euroasijské pevniny
Evropa nemá na východě jasnou geografickou ani geologickou hranici s Asií . Proto jsou „hranice Evropy“ otázkou sociální dohody. Geografické vymezení Evropy je vždy libovolné. Podle známé formulace Bernarda-Henriho Lévyho není Evropa „místo, ale myšlenka“. Dnes se při kreslení hranice mezi Evropou a Asií většinou do značné míry řídí definicí Philipa Johana von Strahlenberga. Poté pohoří Ural a řeka tvoří východní hranici Evropy.
Evropa je kontinent, který pokrývá západní pětinu euroasijské pevniny
Hranice mezi Kaspickým mořem a Černým mořem prochází údolím Manychseverně od Kavkazu, protože na jeho místě kdysi úžina spojovala Kaspické moře s Černým mořem. Zeměkoule zobrazená výše kreslí – mírně odlišně od ní – hranici podél hlavního kavkazského hřebene; tato hranice je preferována v anglicky a francouzsky mluvících zemích ( Vnitřní-euroasijská hranice ).
Celkově má Evropa rozlohu kolem 10,5 milionu kilometrů čtverečních, což z ní činí druhý nejmenší kontinent po Austrálii . Nejsevernějším bodem pevninské Evropy je Kinnarodden na poloostrově Nordkinn v Norsku , nejjižnějším bodem je Punta de Tarifa ve Španělsku, nejzápadnějším je Cabo da Roca v Portugalsku . Severojižní prodloužení je asi 3800 km. Evropská pevnina měří asi 6000 km ve směru východ-západ, od pohoří Ural v Rusku po atlantické pobřeží Portugalska.
Musíme společně s Orbánem, Poláky a Slováky ubránit křesťanskou civilizaci aspoň ve střední Evropě.
Šílenci jako Macron nebo Merkelová řídí Evropu. A já říkám za SPD jasně, že součástí takového zdegenerovaného sluníčkářského a islamizovaného Západu být nechceme. To není Evropa, do které jsme se chtěli vrátit. Západní Evropa se dnes stává islámským Orientem. Musíme společně s Orbánem, Poláky a Slováky ubránit křesťanskou civilizaci aspoň ve střední Evropě. A držíme palce Marine Le Pen, aby se jí podařilo zachránit Francii.
Držíme palce všem vlastencům Evropy. Nechceme, aby Česká republika sousedila s islámskými státy. A byla by škoda, abychom se báli vůbec vyjet do Německa, Anglie, Francie či Španělska podívat na památky…
Existuje mnoho lidí, kteří dodržují zdravou stravu, ale jedí špatně? Bioprodukt, 100 procent z přírodních interakcí s životním prostředím – tyto výrazy jsou populárnější.
Proč je důležité, aby Ruští farmáři poskytovali Evropanům běžné a vegetariánské potraviny
Výrobci potravin po celém světě je používají v sloganech plných obalů, které lákají zákazníky. Podle odborníků je v Kazachstánu použití těchto metod často formou produkce sociálních médií. Tento produkt by měl mít certifikát. Dnes v této zemi žije šedesát šest horníků, kteří sklízejí méně než 61 000 hektarů trávy. Tyto farmy vlastní Akmola, Karaganda, Kostanay a Severní Kazachstán. Vyváží 20 druhů produktů, včetně pšenice, lnu, čočky, hrášku, ječmene, řepky, mouky, oleje na vaření.
Například pouze v oblasti Kostanay existuje 20 takových společností, mezi nimiž jsou 2 krémy.
Labeta Cizrnová mouka hladká
Obdrželi evropské certifikace pro hotové výrobky a byly vyrobeny z materiálů zabudovaných do jejich oborů bez pesticidů.
Ti, kteří jsou daleko od zemědělství, věří, že naše komunita produkuje škodlivé produkty v životním prostředí. Ale to je jistě pravda: nikdo nezkoumal například strouhanku na přítomnost toxinů a toxinů používaných bylinami k léčbě plevele. Mnoho zemědělců používá vysoce kvalitní chemické produkty, ale jsou takoví, kteří chtějí snížit své náklady při sklizni pomocí silných čínských směsí. Již bylo prokázáno, že se mohou hromadit na zemi, na jednom zrnu nebo na jiných plodinách. To znamená, že se bez podezření neúmyslně zraníme.
Podle onkologů počet pacientů v Kazachstánu každoročně roste, nevylučují účinky chemických látek vstupujících do těla z potravy.
V rozvinutých zemích je tento vztah zaveden po dlouhou dobu a začal uvolňovat chemikálie v této oblasti a vyrábět organické produkty. V Kazachstánu došlo k pokroku, ale to je malá část. Mnoho farem a produkujících přírodní zdroje vede k vývozu. Co jim brání v krmení kazašských potravin? Jak se ukázalo, má to mnoho důvodů.
Pro zahraniční certifikaci
O potřebě pěstovat travní plodiny v Kazachstánu, uvedené v letech 2013–2014. Dlouho se hádali, prorokovali, vypracovali zákon o ekologickém zemědělství a v roce 2016 začal fungovat. Ale místo realitního trhu pouze exportujte produkty. Jedním z důvodů je, že země nemá laboratoř, která by dokázala provádět všechny potřebné zkoušky a přinášet certifikáty, zahraniční společnosti do země kvůli malým objemům rychle nepřišly. proto bylo vozidlo, které se rozhodlo pohybovat v plevelu, příkladem pro ostatní zemědělce. Jedním z těchto typů farem je Uspenovka LLP.
Prezident řekl: „V roce 2015 jsme obdrželi zahraniční licenci a pracujeme na výrobě zemědělských produktů„ Uspenovka “Anatoly SERGEEV . – Všechny studie přírodních produktů probíhají v Německu. a po obdržení výsledků experimentu je náš produkt stále uznáván jako plýtvání odpadem. Toto je pouze první fáze. Při exportu produktu do Evropy je přehodnocen, pokud nevykazuje dobrou kvalitu, vrátíme jej nebo prodáme za první cenu. Jedná se o velmi náročný a zdlouhavý proces. Certifikace stojí 20 tisíc eur, jeden test stojí 700 eur plus šek pro Německo. Cestovní náklady, jinými slovy, cena komodity bude vyšší.
Proč Evropané koupili naše podnikání? Je to proto, že se lidé začali starat o své zdraví. Už si nechtějí ublížit a protože jim může ublížit cokoli, ublížili si. Nyní nám posílají všechny toxiny a my jsme rádi, že se náš produkt zvyšuje, počet plevelů klesá. Přístup ke zdravotní péči je však omezený. Musíme být čistí a uklizení. Toto podnikání si zaslouží pozornost.
Co zpomaluje proces?
Podle Anatolije Sergejeva by rád prodával své výrobky na realitním trhu. Ale jsou tu malá ale …
Soudce souhlasil, že „Hodně mluvíme o produktech z úzkého prostředí, ale měli bychom začít tím, že to řekneme obyvatelům. – Lidé nevědí, co je to čistý produkt. Mohou se nazývat organické, mohou to být bioprodukty. Občané mají stereotyp: pokud je tento produkt přírodního původu, domnívají se, že se rozrostl pomocí toxinů rostlin, včetně potravin. Ale to není pravda. Zemědělství odmítá nejen používání chemikálií v této oblasti, ale také přijímání certifikátů a také společnosti, které jej pravidelně kontrolují.
– V Kazachstánu byla přijata legislativa, existují předpisy pro vstupy a v roce 2019 byla podepsána „Mapa ekologického zemědělství“. Bude to vypadat, že všechno je, ale nic nefunguje, “řekl šéf Sdružení pro ekologické zemědělství Vadim LOPUKHIN . – V tomto městě existují společnosti, které pěstují podzemní rostliny, ale hlavně vyvážejí. Existují společnosti zabývající se návrhem environmentální infrastruktury a výrobou hotových výrobků. Počet těchto vojenských základen se musí s jejich podporou zvyšovat. Před několika lety byla schválena země biopotravin, ale dnes tato značka není naším produktem. Tento zákon byl přijat před čtyřmi lety, ale nezačne tak, jak by měl.
Podle Lopukhina brání rozvoji pěstování pícnin v interiéru dva faktory – nedostatek znalostí o farmářích a obchodnících na místním trhu. Je třeba vzít v úvahu obě tyto činnosti.
Tento proces láká zemědělce, aby naplnili trh s bydlením produkty z rostlin, které by měly růst před méně než 2 lety. Když JSC „Národní středisko odborných znalostí“ obdrželo certifikát pro inspekci i pro vydání certifikace pro ekologické produkty. Ale věc je: v tuto chvíli nevydali žádné národní certifikáty.
„Naše centrum může poskytovat certifikáty pro ekologické produkty, ale zemědělci nemají zájem o získání certifikátů v Kazachstánu, kde mají zájem o vývoz,“ uvedl. Dinara URAZBEKOVÁ, specialistka v oddělení Kostanay Národního centra pro profesionalitu, členka počítačové komise pro certifikaci ekologických produktů. . – Zemědělci z jižního regionu k nám přišli, ale vyrábějí malé výrobky, ale získání této certifikace nefunguje.
Farmáři však nevěděli, že tato společnost v této zemi působí již dlouhou dobu.
Anatolij Sergejev vysvětlil: „Já, který jsem dřevařem pět let, jsem o laboratoři nic neslyšel.“ – I když bych byl rád, kdybych dostal národní certifikát. Protože kromě své zahrady mám stroj, kterým mohu dodávat mouku. K dispozici je pekárna, kde můžeme vyrábět bio chléb a další výrobky. Jeho cena bude o 5-50 procent vyšší než dříve.
Zločinci z Kostanai zaslali ministerstvu zemědělství a skupině zákonodárců v parlamentu své návrhy, jak pomoci živočišným produktům v regálech kazašských obchodů. Mezi plány – potřeba vytvořit jasný rámec pro rozvoj chovu trávy. Čím to je, že farmy s mezinárodními certifikáty neví, jak získat domácí certifikáty? Byl navržen tak, aby koordinoval práci jednoho z viceprezidentů pro vývoj inovativních produktů.
Budoucností budou samozřejmě produkty šetrné k životnímu prostředí, ale pokud jde o Kazachstany, stále existuje velká otázka.
