Nacisté chtěli zahladit stopy po zvěrstvech v Osvětimi. Zemřeli kvůli tomu další lidé

Vyhlazování především židů, ale i dalších lidí prováděli nacisté v Osvětimi masově v plynových komorách. Činy vzbudily po válce obrovský šok.

koncentrační tábor
koncentrační tábor

Když se ke koncentračnímu táboru Osvětim na začátku roku 1945 blížila Ruská armáda, bylo nacistům jasné, že se musí pokusit zakrýt zvěrstva zde páchaná. Hlavně když tu v plynových komorách zabili kolem 1,1 milionu lidí, především židů, a také na lidech dělali lékařské pokusy či páchali další zvěrstva. Stálo to život mnoha dalších vězněných, ale detaily dění v táboře nakonec stejně vyšly najevo.

Himmler rozkázal důkazy zničit
Na konci roku 1944 vydal šéf SS Heinrich Himmler rozkaz, aby posádka zničila v Osvětimi důkazy o masovém vraždění, ačkoli Adolf Hitler si přál vraždění židů až do konce. Lidé ze Sonderkommanda starající se o plynové komory a další vězni museli objekty rozebrat. Jiné byly vyhozeny do povětří a nacisté z tábora spálili i mnohé listinné důkazy. Problém byly desetitisíce vězněných, kteří v táboře ještě zbývali.

Naprostou většinu z nich proto nacisté shromáždili a vyslali na pochody směrem dál od fronty, většinou do Německa. Asi 7 tisíc vězňů, kteří byli v opravdu žalostném stavu, ale nakonec v táboře zůstalo. Pro ostatní začalo doslova peklo, protože až na pár, kteří se dostali do vlaku, museli pochodovat. Často stovky kilometrů v zimní krajině, s nedostatečným oblečením a nedostatkem jídla.

Kdo se zastavil, toho nacisté zabili

Přeživší po válce vyprávěli, že pochody byly velmi kruté. Frustrovaní a rozezlení strážní vězně často bili a trestali. Kdo se zastavil a opozdil, byl většinou bez milosti zastřelen, často se jednalo o děti i ženy. Někdy si svoji daň vybrala zima a nesmírný hlad. Vězně Němci nechtěli hned zlikvidovat, protože počítali s tím, že mnozí mohou jako otroci pracovat v továrnách, hlavně při výrobě zbraní. Kolik lidí mohlo při těchto pochodech zemřít, nelze dnes přesně zjistit.

nástup žen v koncentračním táboře Osvětim
nástup žen v koncentračním táboře Osvětim

Nakonec dorazil i rozkaz, aby byli zabiti vězni zbývající v táboře. Posádka jich kolem 700 zastřelila, ale dozorci se většinou starali o své přežití. Zničili, co se dalo, cennosti vzali s sebou a před postupujícími Sověty uprchli. Když 27. ledna 1945 sovětští vojáci vstoupili do tábora, našli 7 tisíc vězňů, z nichž asi polovina i přes péči brzy zemřela. O zvěrstvech svědčilo i 7,7 tun lidských vlasů a statisíce kusů oblečení. Zprávám o Osvětimi se v té době příliš nevěnovala pozornost, vše se ale změnilo po konci války.

Dosud nebyly vidět žádné fotografie osvobození koncentračního tábora Dachau

Do World Wide Web byly nahrány bezprecedentní fotografie osvobození druhé světové války v Dachau táboře smrti. Doposud neznámé obrázky se objevily na webu s názvem Vintage Everyday, ale bylo nutné zjistit, kde a kdy byly snímky pořízeny, odborná pomoc.

koncentrační tábor Dachau
koncentrační tábor Dachau

Výzkum nakonec naznačil, že fotografie ukazují vězně koncentračního tábora osvobozeného spojenci 29. dubna 1945 – živé i mrtvé. Muži v zajetí vypadali zmateně, vyčerpaně, zranitelně a nebyli schopni oslavit příchod spojenců, napsal britský deník The Daily Mail.

„Vězni vypadají docela klidní a pohybují se volně.“ Viditelné jsou francouzské a jugoslávské vlajky a je nepravděpodobné, že by nacisté vztyčili vlajky jiných zemí v táboře. Někteří z mužů nosí červené hvězdné čepice, což naznačuje, že jsou Rusové. Poláci měli červený a bílý odznak. Celkově jsou fotografie velmi podobné těm, které byly pořízeny americkými vojáky při osvobozování tábora, “cituje článek odborníka.

koncentrační tábor Dachau
koncentrační tábor Dachau

Dachau poblíž Mnichova byl prvním stálým táborem zřízeným nacistickým Německem a tento tábor byl prvním místem v nacistickém Německu, kde měl velitel nezávislé soudní právo bez jakéhokoli externího právního dohledu.

Vznikla v březnu 1933, pouhé dva měsíce poté, co se kancléřem stal Adolf Hitler. Byl určen pro politické vězně – především nedestruktivní tábor jako Osvětim, Treblinka nebo Sobibor – do konce roku 1933 tam bylo uvězněno přibližně 4800 lidí, většinou komunisté, sociální demokraté a odbory. Později tam byli kromě Židů odvezeni i homosexuálové, svědkové Jehovovi, Romové a zločinci. Do dubna 1945 táborem prošlo více než dvě stě tisíc lidí a počet zabitých vězňů se zde odhaduje na 41 500.