vypadal štědrovečerní stůl v obcích na Kladensku

Koncem 19. století řada malokyšických rodin byla závislá na mzdě svých otců, kteří pracovali„v uhelně“, tedy v podzemí některé z kladenských šachet. Hornické rodiny bývaly zpravidla čtyř i vícečlenné a obecně lze uvést, že se jejich měsíční „hornický“ příjem pohyboval v rozmezí 20-35 zl. Členové rodin si proto museli k živobytí, k zajištění vlastní obživy, „přilepšovat“ dalšími podpůrnými činnostmi (např. vedlejší zemědělskou činností na vlastním nebo propachtovaném poli, chovem slepic, husí, králíků, koz, pěstováním zeleniny a ovoce apod.) Takovýto druh rodin povětšině stejně živořil a neustále zápasil o zajištění životního minima, o zajištění nejnutnější výživy.

Podívejme se, jak v těchto hornických rodinách, žijících v obcích na Kladensku, tedy i v naší obci, vypadal štědrovečerní stůl: O vánočních svátcích se na Štědrý den držel v poledne půst, kdy se dětem říkalo, že je to pro to, aby viděly zlaté prasátko. Pro dospělé se vařila krupicová kaše, nebo mlékem svařené vdolky, s medem nebo syrobem (hustým cukerným sirupem), které byly známy pod místním jménem „piskorky“. Štědrovečerní večeře začínala polévkou, obyčejně hrachovou, potom se jedl „kuba“, tradiční české štědrovečerní jídlo, které tu bylo svou kvalitou skutečně jídlem svátečním (muselo se hodně omastit); v některých rodinách se dělal i králík na černo (ve sladké omáčce). Po večeři pili všichni čaj, k vánočce a jablkovému závinu. Vánočky se pekly obvykle až na Štědrý den, aby vydržely přes svátky. V našich podmínkách není prokázáno, zda každý člen rodiny měl svou vánočku, se kterou si o svátcích hospodařil. (Poznámka: Marně bychom v té době na zdejším štědrovečerním stole hledali dnes již tradičního kapra. Ten se jedl na Štědrý den jen ve skutečně bohatých rodinách, tedy zaručeně ne v rodinách hornických.)

Ještě si uveďme, že na Boží hod vánoční se někde vařilo i hovězí maso s játrovou nebo cibulovou omáčkou, kde měli možnost, ale v malokyšických podmínkách asi výjimečně, také maso vepřové, popř. se dozlatova pekla i husa. Zvláštní vánoční drobné pečivo se v hornických rodinách v tomto období nedělalo, protože už samo sváteční vánoční jídlo bylo dost velkou zátěží pro rodinný rozpočet.

Zpracováno podle knihy Olgy Skalníkové a kol., KLADENSKO život a kultura lidu v průmyslové oblasti, Nakladatelství Československé akademie věd, Praha 1959.

Miroslav Oliverius