Konec dolaru jako rezervní měny?

Konec dolaru jako rezervní měny?
Konec dolaru jako rezervní měny?

Známý investor Stanley Druckenmiller v rozhovoru pro americký televizní kanál CNBC prohlásil, že dolar překročil hranici, ze které není možné se vrátit. Důvěra v dolar je podlomena, což v dlouhodobém horizontu bude mít za následek zbavovaní se dolaru jako světové rezervní měny.

Konec dolaru jako rezervní měny?
Konec dolaru jako rezervní měny?

Jak je skutečné vytvořené bohatství?
Můžeme si myslet, že státní dluh nebude nikdy zaplacen, což je dnes případ všech vyspělých ekonomik. Musíme odečíst velikost dluhu za daný rok od růstu HDP. Tím dostaneme reálnou hodnotu objemu vytvořených věcí a služeb. Pokud tuto metodu uplatníme na americkou ekonomiku, dojdeme k závěru, že už od 80 let americká ekonomika má klesající tendenci co se týče reálných hodnot, protože je ve strukturálním deficitu. Tento směr koronavirus ještě zrychlí, a ani v roce 2022 tak USA nebudou výrazně snižovat deficit svého dluhu. Avšak někdo by mohl namítnout, že v moderní ekonomií se dluhy nemusí splácet. Dá se namítnout, že dluhy se nemusí vždy splácet. Ale v momentě, kdy je dluh vytvořen už za něj někdo platí. Abychom to lépe pochopili, musíme si připomenout, že existují dva druhy dluhů: vnější a vnitřní.

Konec dolaru jako rezervní měny?
Konec dolaru jako rezervní měny?

Nezaplatit vnější dluh věřitelům

V tomto případě se jedná většinou o státní dluh koupený jiným státem. Pokud by došlo k nezplacení tohoto dluhu odrazilo by se na důvěře ve vlastní peníze a tím pádem by daná měna oslabovala. V extrémním případě nezaplacení dluhu může vést k ekonomickým sankcím či dokonce k válce.

Neplatit vnitřní dluh

V rámci jedné země nezplacení dluhu znamená, že věřitel špatně investoval svůj kapitál. Tím pádem země zchudne. Normálně by důsledkem měla být rostoucí úroková sazba, protože risk těchto půjček je větší. Jenomže to se neděje, dnes úroková sazba je přímo určena centrálními bankami. Řečeno jednoduše, když nikdo nechce za současných podmínek půjčit na nízký úrok USA a nebo EU, tak centrální banky půjčují sami sobě. Nízká úroková sazba je ve skutečností daní za vlastnění kapitálu. Jelikož se však jedná o daň, kterou parlament neodhlasoval, je to dle Stanley Druckenmillera nedemokratická daň. Tímto krokem je podkopán demokratický základ ekonomie. A když nevěříme v ekonomické základy dané země, měna bude zákonitě oslabovat.

SKUTEČNÝ KRACH -BLÍŽÍCÍ SE AMERICKÝ BANKROT// Peter Schiff

Petera Schiff
Petera Schiff

Svět peněz je velice nespravedlivý, když si člověk uvědomí, že je vše uměle ovlivňováno. Důsledky toho, že žijeme na dluh se nám vždy vrátí v podobě inflace. Proto se státy enormně zadlužují, jelikož je jasné, že umoření dluhu bude vždy na občanech daného státu. Představte si, jak je na tom ale běžný člověk, který se zadluží. Tomu nejsou dluhy tolerovány, naopak mu hrozí různé exekuce, insolvence a dokonce vězení, pokud dluhy nesplácí. Co ale hrozí zadluženému státu? Vždy je to závislé od toho, do jaké míry je schopen ovlivňovat ekonomickou politiku. Kdyby toho USA schopné nebyly, tak by dávno nastal krach a to nejen v USA.

SKUTEČNÝ KRACH -BLÍŽÍCÍ SE AMERICKÝ BANKROT
SKUTEČNÝ KRACH -BLÍŽÍCÍ SE AMERICKÝ BANKROT

Ukázka z audioknihy Petera Schiffa, v níž prognózuje velkou hospodářskou krizi a radí například, do čeho investovat.

USA se musí zhroutit, pak se světu uleví
Do českých akcií neinvestuji, šéf americké centrální banky lže a nejnovější laureát Nobelovy ceny za ekonomii vlastně ekonomii vůbec nerozumí stejně jako výbor, jenž laureáta volí. To vše říká PETER SCHIFF, prezident investiční společnosti Euro Pacific Capital, jenž slavně předpověděl současnou krizi.

Nynější krizi jste předpověděl jako jeden z mála velmi přesně, na sto procent řekl bych. Jak – procentuálně – vidíte své šance získat křeslo v americkém Senátu, o nějž jste nedávno začal usilovat.

Zatím to zvažuji. Dosud jsem svoji kandidaturu oficiálně neoznámil. Vyjasní se to do konce měsíce, nejpozději v září. A jaké jsou mé šance? Nevím. Asi je to něco pod padesát procent. Myslím si, že mé vítězství není nemožné. V historii existují případy, kdy byli zvoleni lidé jako já. Protože lidé jako já o křeslo obvykle neusilují.

Koho máte konkrétně na mysli?

Například Rona Paula, kongresmana za Texas. Sdílíme podobnou ekonomickou filozofii. Nejsme úplně totožní, leč velmi podobní.

Peter Schiff (*1963)

Stačí na YouTube zadat třeba „Peter Schiff was right“ a je hned jasné, proč se prezident investiční společnosti Euro Pacific Capital stal takovou hvězdou: nynější krizi předpověděl tak přesvědčivě jako nikdo jiný. Mimo finanční svět ovšem jako by svou rozhodnost ztrácel: zeptáte-li se jej na oblíbenou hudbu, preferovanou newyorskou restauraci či jen barvu, jež je jeho srdci nejbližší, rozvedený otec bezmála sedmiletého syna ze sebe obtížně vysouká cokoli kloudného.

SKUTEČNÝ KRACH -BLÍŽÍCÍ SE AMERICKÝ BANKROT// Peter Schiff
SKUTEČNÝ KRACH -BLÍŽÍCÍ SE AMERICKÝ BANKROT// Peter Schiff

Jste pro zrušení Fedu (americká centrální banka, pozn. red.)? Ron Paul je pro.

Bylo by velmi obtížné centrální banku jen tak zrušit. Čím bychom ji nahradili? Zrušení Fedu by mohla být dobrá věc, souhlasím, ale jak to provést prakticky? To může být velmi složité. Snazší je Fed reformovat.

Jak?

Změnit jej. Změnit jeho poslání. Změnit jeho fungování tak, aby byl méně zpolitizovaný a více nezávislý. Rád bych tu měl takový Fed, který nenakupuje vládní dluhopisy, který netiskne peníze jen pro to, aby zalátal vládní dluh. Nechci, aby centrální banka byla strojkem na inflaci. A chci, aby úrokové sazby byly stanovovány jiným způsobem. Nemělo by to být rozhodnutí – pouhý odhad – několika lidí, ale tržně určená cena. Protože odhady sazeb jsou špatné a jsou často činěny pod politickým tlakem. Tento tlak ústí v nepřiměřeně nízké sazby, tedy přifukování bublin a k pokřivení celé ekonomiky, jak to nyní vidíme. Myslím si, že reforma Fedu by byla lepším vykročením, než hned jeho úplné zrušení. My Američané říkáme, že je lepší ďábel, kterého znáte. Když dáme pravomoci tisknout peníze přímo Kongresu, můžeme na tom hospodářsky nakonec ještě mnohem hůře.

Je to nejhorší z krize za námi? Poslední čísla vypadají mírně optimisticky. Klíčový burzovní index Standard and Poor‘s 500 je po delší době zase nad tisíci body.

Ne. Pro Ameriku to vše teprve začalo. Uvědomme si, že akciový trh se propadl během velmi krátké doby o nějakých padesát procent, takže ten současný růst byl vlastně očekávatelný. Mnozí lidé ale podlehli klamu, že jelikož burzy rostou, krize odeznívá. Trh je zase zaslepený.

Zase?

Nezapomeňme, že recese začala už v prosinci 2007. Jen dva měsíce předtím přitom indexy Standard and Poor‘s 500 a Dow Jones dosáhly své historicky nejvyšší úrovně. Trh se tedy tvářil, jako že je všechno úplně perfektní, a přitom jsme stáli na počátku nejhorší krize od velké deprese 30. let. Akciové trhy tedy nemají ani ponětí o tom, co se děje. A i proto, když nyní trhy rostou, nelze tvrdit, že krize je pryč. Že roste burza, neznamená, že roste ekonomika.

Jsou z nejhoršího venku alespoň finanční sektory – banky, pojišťovny a jiné ústavy?

Problémy finanční sféry mohou být možná dočasně zažehnány, ale za cenu mnohem horších dlouhodobých následků. Ztráty, které finanční sektor utrpěl a které poslaly řadu ústavů na pokraj bankrotu, jsou tu stále, jen nyní byly socializovány – převedením do bilancí Fedu. Navíc jsme učinili řadu věcí, které ekonomiku dále oslabují. Snažili jsme se mírnit bolestivost dopadů krize, ale dle mého jsme tím natropili ještě větší spoušť, než bez zásahů. Ještě více jsme totiž vychýlili globální ekonomický systém z rovnováhy. A právě globální nerovnováhy jsou vlastní příčinou krize. Finanční krize byla pouze projevem hlubší hospodářské krize. A ta za námi rozhodně není. Naopak, stále se zhoršuje.

Jak hodnotíte zásahy politiků?

Snahou o její řešení dostali celý národ do ještě hlubších problémů. Peníze, jimiž jsme se tím dále zadlužili, byly užity neproduktivně – na stimulaci spotřeby či na rozrůstání vlády. Nezadlužili jsme se, abychom vytvořili kapitálové investice, nebo abychom zlepšili infrastrukturu. Všechno, co politici za poslední rok učinili – ve jménu řešení krize –, bylo jen další zadlužení. S těmi vypůjčenými penězi jsme tedy dělali přesně to samé, co jsme s vypůjčenými penězi činili před krizí. Byly utraceny na spotřebu, na vládu, na šrotovné. Stále se tedy propadáme – naší vlastní zásluhou, bohužel. Jsme na tom hůře než před půl rokem, než před rokem, a ještě se to zhorší.

Co soudíte o šrotovném (v USA označováno jako „Cash for Clunkers“, pozn. red.)?

Je to jen další příklad toho, jak vše děláme špatně. Poslední, co jako země potřebujeme, je podněcovat lidi, aby si na sebe vzali ještě větší dluh. A přesně k tomu vede šrotovné. Podněcuje lidi, kteří nejsou zadluženi, aby si na sebe vzali dluh. Říká jim: máte auto, které je vaše, vlastníte je, nejsou na něj již žádné platby, máte je už zadarmo – my vám zaplatíme za jeho sešrotování tak, aby je nikdo nemohl používat. Pak si budete muset vzít půjčku no nové – zadlužíte se. Je to prostě ta nejhloupější věc, kterou můžeme udělat.

V Evropě také řada zemí zavádí šrotovné – například v Německu, V Británii, asi bude i v České republice.

No jasně, Amerika nemá na hloupost monopol. Ale pro nás to bude mít horší důsledky, jelikož třeba takové Německo je v lepším finančním stavu. Jedna věc je, když se zblázní docela bohatý člověk, a jiná, když se pomátne chuďas, co je po uši v dluzích. Německo si prostě může dovolit činit tyhle hlouposti, protože je na tom lépe než Amerika. To ovšem neznamená, že by je dělat mělo.

Který region nakonec bude krizí zasažen nejvíce: USA, Evropská unie nebo Asie, například Čína?

Bezpochyby Spojené státy.

Jak se bude dařit rozvíjejícím se trhům, hlavně těm ve střední a východní Evropě a zvláště pak České republice?

Mám za to, že těm se bude dařit výrazně lépe, dostanou se z toho poměrně hravě.

Doporučujete investovat ve střední a východní Evropě, v ČR, v Polsku?

V tomto regionu příliš neinvestuji, nevěnuji se mu tolik. Nevlastním žádné české akcie.

A co ostatní regiony?

Myslím, že to, jak rychle světová ekonomika ožije, bude záviset zejména na tom, jak rychle americká ekonomika zkolabuje. Opravdu totiž věřím, že zbytek světa je v problémech hlavně pro svou podporu americké ekonomiky. Dlouhodobě je podpora ze zahraničí i pro USA největším problémem. Cizí peníze umožňují, aby se naše problémy ještě zhoršily. Protože cizinci kupují americké státní dluhopisy, protože stále podpírají dolar, nechávají naši vládu, aby ekonomiku ještě více poškodila. Umožňují Americe, aby si na sebe vzala ještě větší dluh, ocitla se v potenciálně ještě větší platební neschopnosti – která by značila ještě větší ztráty pro zbytek světa. Podkopávají naši ekonomiku posilováním možností americké vlády.

Čeho je třeba, aby se to zvrátilo?

Potřebovali bychom oslabení vlády tak, aby mohly posílit soukromé subjekty, podnikatelé, byznys. Ale právě to nyní troskotá na sílící zahraniční podpoře Spojeným státům. Co potřebujeme, je, aby cizinci přestali nakupovat americké dluhopisy – naneštěstí je tedy nutno poslat dolu i dolar, a to tak aby reflektoval sníženou produktivitu amerických pracovníků. Amerika pak musí přijmout takové hospodářské politiky, které ten sesuv zastaví. Dolar půjde dolu, ale ne na nulu – jde o to nastavit tu spodní mez. K tomu potřebujeme zvýšit úrokové sazby a zmenšit vládu. To je přesný opak toho, co děláme nyní.

Jste příznivcem takzvané rakouské ekonomické školy. Jak jste se k ní dostal?

Ještě před střední školou mě k ní uvedl můj otec. Nikdy jsem pak nebyl indoktrinován keynesovstvím – ani na Berkeleyské univerzitě, kde se zhusta vyučovalo. Keynesovství nikdy nezatemnilo moji mysl. Chápal jsem od začátku, oč jde – a proto jsem též byl schopen vidět mnoho věcí v předstihu. Před krizí jsem se na vše díval „rakouskýma očima“; byl jsem tak prozíravější než kdokoliv jiný. Měl jsem k dispozici lepší prostředky pro pochopení celého dění. Keynesovci jsou zcela mimo.

Kdo je váš nejoblíbenější ekonom rakouské školy? Friedrich von Hayek, Ludwig von Mises?

Ano, jasně, to jsou dva velikáni. Ale jsou tu i další – Murray Rothbard či Henry Hazlitt, například. Jsou tu i další příznivci rakouské školy z investiční branže – třeba Marc Faber nebo Jim Rogers (investiční specialisté, kteří se v poslední době dosti frekventovaně objevují ve světových finančních médiích, pozn. red.).

Vidíte díky krizi zvýšený zájem o tuto ekonomickou školu?

Určitě. Mnohem více lidí se o ni teď zajímá, pátrá po internetu. Jen se podívejte, jak rostou prodeje knihy Atlas Shrugged Ayn Randové – je to objektivistka, ale k rakouské škole má docela blízko. Zájem roste s tím, jak se ekonomika propadá. Internet výtečně umožňuje ty ideje šířit. Hodně toho je na internetu, na YouTube. YouTube je plné mých předpovědí. Lidé tak mohou jít zpátky v čase a vidět, co jsem říkal – porovnávat, zda se to ve skutečnosti naplnilo. A pak se ptají: Proč měl Peter Schiff pravdu, a všichni ostatní se mýlili? Hledají informace o mě a přitom naleznou mnoho o rakouské škole. Řeknou si, ten chlapík vyznává rakouskou školu a krizi předpověděl – něco na tom všem bude.

Je keynesovství passé?

Keynesovci ve zpětném pohledu vypadají jako totální pomatenci. Všichni teď též mohou vidět, jak kolosálně se mýlili. Nedávno skupina ekonomů zaslala anglické královně dopis, v němž se omlouvají, že krizi nepředpověděli. Ale důvod, proč ji nepředpověděli, je, že o ekonomii nic neví! Předpoklady jejich teorií jsou vadné. Keynesovství prostě nefunguje. A není to o tom, že by jen špatně praktikovali Keynese. Samy Keynesovy teorie jsou úplný nesmysl.

To mi připomíná, že na počátku tisíciletí de facto doporučoval Paul Krugman (přední keynesovec; nositel Nobelovy ceny za loňský rok, pozn. red.) přifouknutí realitní bubliny jako jednu z nejlepších cest, jak se dostat z hospodářského útlumu, jenž nastal po splasknutí technologické bubliny.

Když se podíváte ne ty texty, Krugman téměř povzbuzoval Fed, aby úmyslně přifoukl nemovitostní bublinu. Krugman prostě ekonomii nerozumí – navzdory tomu, že dostal Nobelovu cenu. To ukazuje, že ani lidé, kteří rozhodují, komu cena bude udělena, ekonomii nerozumí. Je tu prostě mnoho ekonomických šílenců.

Obáváte se v současnosti více deflace, nebo inflace. Řada keynesovců se stále obává spíše deflace.

Protože nerozumí tomu, co to deflace a inflace je. Správně jde o pokles množství peněžní zásoby v případě deflace a o její vzestup, mluvíme-li o inflaci. Čeká nás skutečně masivní inflace. Ceny zboží a služeb porostou ještě rychleji než ceny akcií a realit. Ceny aktiv tedy budou klesat relativně ke spotřebitelským cenám. Inflační prostředí je dáno primárně povahou současných peněz, které nejsou ničím kryty a centrální banky je mohou vytvářet doslova z ničeho. Jak řekl Ben Bernanke v jedné své řeči, Fed může vytvořit inflaci kdykoli – natištěním peněz. V reálném vyjádření – například v tom smyslu, kolik lze za daný peníz koupit zlata – však, myslím, ceny poklesnou. Aktiva jako akcie či nemovitosti reálně zlevní a ceny statků a služeb také. Takže když nyní – hypoteticky – máte úspory ve zlatě, akcie, bydlení, zboží a služby pro vás budou za dva tři roky lacinější. Pokud ale spoříte v dolarech, zboží a služby budou za stejnou dobu výrazně dražší.

Proč?

Protože zásoba dolarů poroste. Množství zlata roste velice pomalu, kdežto množství dolarů vzrůstá exponenciálně.

Může to vyústit v hyperinflaci? Někteří o ní mluví.

To je absolutně nejhorší možný scénář. Osobně hyperinflaci neočekávám.

Tak jak vysokou inflaci tedy předpovídáte?

Přesně nevím, bude vysoká. V USA tak dvacet, třicet procent. Ale hyperinflace je ještě daleko vyšší růst cenové hladiny – něco, co nastalo ve Výmarské republice nebo nyní v Zimbabwe. To se může stát i v USA. Je to stále možnost. A je to jistota, budeme-li pokračovat v současných politikách. Věřím ale, že změníme kurs dříve, než bude pozdě.

Má Fed nějakou potenciálně efektivní strategii, jak stáhnout všechny ty napumpované dolary z oběhu, až bude třeba?

Ne. Žádná taková strategie neexistuje.

Bernanke ale nedávno (21.7.2009, pozn. red.) v článku ve Wall Street Journal přesvědčeně tvrdil, že strategii má.

Nemá nic. Lže. Lhaní je tou strategií. Vždy něco nalhával. Vzpomeňte si, když se objevily ty problémy s rizikovými hypotékami, ujišťoval, že není čeho se obávat, že je vše pod kontrolou. Buď je naprostý idiot, anebo lhář. Myslím, že idiot není. Je to chytrý muž, učil na Princetonu. Takže je to lhář. Ty rizikové hypotéky – i mě bylo jasné, že jde o velký problém, že směřujeme ke katastrofě, a to jsem neměl všechna ta detailní data, která má k dispozici Bernanke. Určitě to také věděl. Na veřejnosti tedy lhal.

Proč?

Možná si myslí, že lhaní je v pořádku, že je to tak normální. Že jeho to je práce. Že jeho prací je malovat věci na růžovo. Ví totiž, že psychologie hraje na trzích velmi důležitou roli. Že když tedy vystoupí v médiích a prohlásí, že všechno bude skvělé, bude tomu tak i ve skutečnosti. Nikdy tedy neřekne: tohle jsme nezvládli. Nelže tedy patrně proto, že by byl nějaký špinavec, nýbrž proto, že ví, jak je smýšlení trhů klíčové. Svými ujištěními se jen pokouší získat čas. Podobné je to s politikou silného dolaru. Vždyť je celá o tom, že říkáme, že máme politiku silného dolaru. S tou strategií odpumpování peněz zrovna tak – celá spočívá v tom, že říkáme, že máme strategii.

Měl by být Bernanke znovu jmenován do funkce šéfa Fedu?

Ne, ani náhodou.

Kdo by měl tedy být jeho nástupcem?

No přece já! (smích) Ale vážně: nevím, koho jmenují. Možná by se mohl vrátit Paul Volcker (šéf Fedu v letech 1979 až 1987, pozn. red.) – je nyní v Obamově administrativě.

Nynější krizi jste předpověděl výtečně. Někteří komentátoři, například Mike Shedlock, ale poukazují, že od té doby jste přišel s tuctem zásadních predikcí, které se svého naplnění nedočkaly. Klienti vaší investiční společnosti se navíc loni museli smířit s až sedmdesátiprocentními ztrátami.

No jo, Mike Shedlock se jen snaží přilákat nějakou tu publicitu pro jeho malinkou investiční společnost. Ano, Euro Pacific Capital má hodně klientů – kolem patnácti tisíc klientských účtů. Byli někteří z nich v loňském roce dole o sedmdesát procent? Ano, byli. Podívejte se na čínský akciový trh, ten byl loni dole také o sedmdesát procent. Kdo tam masivně nainvestoval, měl i podobné ztráty. Ale letošek je fenomenální. Většina našich klientů už je na dvojnásobku, nebo se mu blíží, výnosy některých jsou i trojnásobné a ještě vyšší. Hodně investujeme v Číně.

Z jakého důvodu?

Vezměte si Hongkong. Za posledních šest let tam burza rostla průměrnou roční mírou třiceti procent – a to po započítání toho loňského sedmdesátiprocentního propadu. Za stejnou dobu měly americké trhy roční výnosy kolem tří procent. Během posledních šesti let jsou tedy výnosy z investování v Asii desetinásobné oproti těm z investic v USA. Ale lidé jako Shedlock vytahují jeden jediný rok a ukazují, jaké ztráty lidé zaznamenali. Co Shedlock doporučoval svým klientům? Kupovat vládní dluhopisy. Vždyť je teď nejhorší rok pro vládní dluhopisy!

Co radíte klientům vy?

Má filozofie je: diverzifikovat – hlavně ne všechna vejce do jednoho klobouku, jít pryč od dolaru, kupovat zahraniční měny, zahraniční dluhopisy a akcie, kupovat vzácné medaile. Každý, kdo se řídil takovým doporučením – ať už ode mě či od někoho jiného -, prožil velmi úspěšné období 2000 až 2007, prožil také zlý rok 2008, pravda, ale nyní opět zažívá fenomenální období. Lidi, kteří postupovali dle mých rad a investovali letos v zahraniční, jsou na tom teď mnohem lépe než ti, co investovali tady v USA. Jen v roce 2008 bylo lepší zůstat v USA – ale to byl jediný takový rok za poslední desetiletí.

Dobře, ale někde jste se určitě spletl.

Neodhadl jsem loni dobře zejména strmý vzestup dolaru. To byl i jeden z hlavních důvodů, proč byli mí klienti v roce 2008 tak dole. Ale dolar už zase ztratil více než polovinu toho, co tehdy získal. Do konce letošního roku, myslím, bude dolar na ještě nižší úrovni, než byla ta loňská minimální. Ztráty z investic do cizích měn, které někteří z mých klientů zaznamenali, se tak změní v zisky. Tipuju, že tak devadesát procent mých klientů, kteří byli loni dole, už letos budou nahoře. A mnozí velmi významně.

Jak jste řekl, sázíte hodně na Asii. Někteří argumentují, že i boom Asie, hlavně Číny, je živen spíše přifukováním množství peněz a úvěrů ekonomice než stoupající produktivitou firem.

Ano, v Číně peněžní zásoba roste. Ale to je z důvodu nerozumného zavěšení čínské měny na dolar. Se skřípajícími zuby si Číňané dovážejí naši inflační politiku. Faktem však zůstává, že navzdory těmto šílenostem, které čínská vláda vyvádí, Číňané pracují tvrdě, jsou produktivní, spoří – čili dělají správné věci. Dynamika tamního trhu přebije excesy, jichž se Peking dopouští.

A prozřou soudruzi?

Myslím, že vládě to nakonec dojde a se svou neuváženou peněžní politikou, se svým zavěšením na dolar, skoncuje. Pak bude hospodářské prostředí v i v celém regionu jihovýchodní Asie velmi příhodné. Stejně tak v Japonsku. Bude se dařit firmám dodávajícím suroviny, těžařům a tak dále.

To zní až nezdravě optimisticky.

Pořád o mě říkají, že jen předkládám temné vize, ale já jsem velkým optimistou stran zlepšování kvality žití a životní úrovně těch několika miliard lidí mimo USA. Jsem značným pesimistou ohledně toho, co bude s třemi sty miliony Američanů. Ovšem: Když jako země uděláme správné kroky, když teď něco obětujeme, když budou vláda a centrální banka rozumné, pak jsem velmi optimistický i co se týče budoucnosti Ameriky. Budeme-li opakovat chyby, vidím to černě.

Centrální banky se stávají čistými prodejci zlata poprvé za 10 let

Centrální banky se stávají čistými prodejci zlata poprvé za 10 let
Centrální banky se stávají čistými prodejci zlata poprvé za 10 let

Centrální banky se ve třetím čtvrtletí roku 2020 staly čistými prodejci zlata poprvé od roku 2010, uvedla dnes (29. října) Světová rada pro zlato. Celkově globální oficiální podíly poklesly o 12,1 tuny, přičemž celosvětový prodej vedly centrální banka Turecké republiky a centrální banka Uzbecké republiky. Turecká centrální banka snížila své zlaté rezervy o 22,3 tuny, zatímco čistý prodej zlata uzbecké centrální banky dosáhl 34,9 tuny.

Miroslav Játro je výherce Eurojackpotu

Miroslav Játro je výherce Eurojackpotu

Zahrajte si nejpopulárnější online evropskou loterii Eurojackpot v pohodlí domova! Eurojackpot je nadnárodní Euro loterie s obrovskými jackpoty, 12 cenovými úrovněmi a celosvětově nejvyššími šancemi na výhru. Pokud opravdu chcete mít šanci vyhrát, loterii Eurojackpot se nic nevyrovná.

Miroslav Játro je výherce Eurojackpotu
Miroslav Játro je výherce Eurojackpotu

 

V žádné loterii v ČR se nehraje o vyšší Jackpot.

Stačí, když uhodnete 5 čísel z 50 a 2 čísla z 10.

Každý pátek hrajete minimálně o čtvrt miliardy.

Jen v ČR hrajeme každý třetí pátek v měsíci o luxusní ceny.

 

Eurojackpot je mezinárodní loterijní hra, v níž je aktuálně zapojených 18 evropských zemí (Česká republika, Slovensko, Španělsko, Německo, Chorvatsko, Dánsko, Švédsko, Litva, Estonsko, Finsko, Lotyšsko, Island, Itálie, Slovinsko, Norsko, Nizozemsko, Maďarsko a Polsko).

Světová globalizace

Stav vedoucího trendu, který dnes světová ekonomika získala ve světové ekonomice, zajišťuje především skutečnost, že tento trend je zjevně přítomen iv těch zemích, kde jsou jiné trendy současné světové ekonomiky vyjádřeny slabě a nenápadně. Zejména zaostalé a zaostalé země se téměř neúčastní procesů, jako je postindustrializace, integrace nebo transnacionalizace, ale zároveň jsou zahrnuty do procesu globalizace světových trhů a jsou do značné míry orientovány na zahraniční trhy: služby, zboží, práce (aktivní vývoz), znalost (dovoz), kapitál (příjem podpory).

Světová globalizace
Světová globalizace

Co je světová globalizace

Světová globalizace je proces sjednocení světa do jediného systému globálních vlastností. Různé složky globalizace světové ekonomiky jsou od šedesátých až sedmdesátých let dvacátého století diskutovány poměrně vážně, ale současná úroveň relevance byla dosažena až v 90. letech.

Tokio (東京, Tokio) je hlavním městem Japonska

Globalizace světové ekonomiky je vyjádřena v procesu změny světového prostoru, transformací na jednotnou zónu, otevírající se pro hladký pohyb zboží, služeb, informací, kapitálu. V tomto prostoru je také snadné šířit myšlenky a přesouvat média, přispívat k rozvoji relevantních institucionálních subjektů a vytvářet systémy interakce mezi nimi.

Světová globalizace
Světová globalizace

Globalizace světových systémů tak má za následek vznik jednotného prostoru na mezinárodní úrovni: kulturní, informační, právní a ekonomické. Jinými slovy, fenomén světové globalizace se neomezuje jen na oblast ekonomiky, ale do značné míry ovlivňuje všechny klíčové oblasti společenského života – ideologii, kulturu a politiku. Bezpochyby je to právě na tomto fenoménu, kdy byla uvolněna ústřední role ve světovém hospodářství nového století, která spočívá v katalyzování vzniku obnoveného světového systému vztahů v politice a ekonomice, přizpůsobeného globalizaci.

Jaké jsou fáze globalizace v historii?

Světová ekonomika se stala integrálním systémem pouze na hranicích století (XX a XXI). Na cestě ke globalizaci světového hospodářství však prošlo více než jednou etapou jejího vývoje.

První etapa  vzniku moderní světové ekonomiky (XIV – konec XIX století) vyniká v souvislosti se vznikem světového komoditního trhu a světového obchodu, který se stal prvním prvkem globalizace světové ekonomiky.

Druhou fázi  vývoje světové ekonomiky (konec XIX století – začátek XX století) lze charakterizovat jako fázi přechodu počátečního kapitalismu do fáze monopolizace výroby. Také v této době existuje rozdělení světového území a zón ekonomického vlivu mezi vedoucí mocnosti a intenzifikace přeshraničních toků kapitálu (exportu). Mezi zeměmi existuje stále více forem hospodářských vztahů: kromě výměny zboží byla také realizována migrace jednotlivých výrobních faktorů mezi státy. V této fázi jsou položeny základy mezinárodní dělby práce a budoucí globalizace světového obchodu.

Třetí etapa na cestě ke světové globalizaci (mezera mezi první světovou válkou a druhou světovou válkou) byla destruktivní pro dosavadní úspěchy při budování světových ekonomických vztahů. I když se ekonomický vývoj v tomto období výrazně zrychlil (objevují se první mezinárodní korporace), finanční systém na nadnárodní úrovni je extrémně nestabilní a nestabilní, dlouhodobý kapitál opouští průmyslové země. V souvislosti s revolucí v Rusku v roce 1917 od této chvíle vypadává z mezinárodní ekonomiky, tvoří se dva protichůdné typy světové ekonomiky (charakteristické pro kapitalismus a socialismus).

Čtvrtá etapa  (od konce druhé světové války do začátku 90. let) je obdobím nové restrukturalizace hospodářských vztahů mezi státy, snahou o nalezení nového řádu pro světovou ekonomiku. Hlavní vliv na mezinárodní ekonomiku má liberalizace politiky zahraničního obchodu, růst produktivity práce, zrychlení pokroku v oblasti vědy a techniky a v důsledku toho i bezprecedentní tempo růstu ekonomiky. V této fázi je položen základ globalizace globálních financí a buduje se makroekonomický systém pro regulaci světového ekonomického rozvoje finančních a ekonomických organizací (OSN, MMF, Světová banka a obchodní organizace Světové banky a WTO). V padesátých letech se rozpadá koloniální systém, který reguluje interakci metropolitních zemí s koloniemi.

Pátá etapa  (od počátku 90. let) je současným obdobím vývoje světové ekonomiky. Klíčovými faktory jsou zhroucení socialistického systému vedeného SSSR, a tedy přechod na tržní ekonomiku bývalých států sociálního bloku ve střední a východní Evropě a zbývajících kolonií, rostoucí otevřenost trhů těchto zemí. V kontextu globalizace se současná úroveň vývoje světové ekonomiky vyznačuje řadou znaků:

· Liberalizace zahraničních ekonomických vztahů;

· Transnacionalizace kapitálu a výroby;

· Regionální ekonomická integrace;

· Internacionalizace ekonomického života;

· Sjednocení pravidel ekonomického života, vytvoření systému mezistátní regulace světových ekonomických vztahů.

Podle statistik Světové banky je dnes na světě více než 200 různých teritorií a zemí. V tomto ohledu existuje ostrý rozpor, zejména v ekonomické sféře, mezi národní suverenitou mnoha zemí a globalizací jako světovým trendem. V podmínkách globalizace světové ekonomiky se významně snížila efektivita využívání tradičních makro-regulačních nástrojů na národní úrovni, jako jsou vývozní subvence a dovozní bariéry, sazby refinancování centrální banky a národní měnový kurz.

Globalizace světových procesů: 5 zdrojů

1. Globalizace je způsobena objektivními faktory světového vývoje, prohlubováním mezinárodní dělby práce, vědeckým a technickým pokrokem v oblasti dopravy a spojů, snižováním tzv. Ekonomické vzdálenosti mezi zeměmi.

Stávající vysoce výkonné telekomunikační systémy dnes umožňují uživatelům přijímat informace v reálném čase, kdekoli jsou, což umožňuje rychle a snadno rozhodovat, spravovat mezinárodní kapitálové investice, spolupracovat v marketingu a výrobě. Se současnou úrovní globalizace a integrací informací se významně zvyšuje míra transferu manažerských zkušeností a technologií ze zahraničí. Objevují se podmínky pro globalizaci světových procesů, které dříve zachovaly lokalitu díky vnitřním rysům. Prvotřídní vysokoškolské vzdělání lze nyní získat na vzdálenost od předních světových vzdělávacích institucí.

2. Liberalizace obchodu a další formy ekonomické liberalizace, která omezila protekcionistické politiky a učinila světový obchod svobodnějším. V důsledku toho byla odstraněna významná část obchodních překážek, snížily se celní sazby. Kromě toho se pomocí dalších liberalizačních opatření zintenzívnil pohyb kapitálu, práce a dalších výrobních faktorů mezi zeměmi.

3. Fenomén transnacionalizace , který vede k tomu, že některá část spotřeby a výroby, příjmu a dovozu / vývozu země je určována mimo jeho hranice rozhodnutími mezinárodních center. Vedoucí postavení v tomto systému zaujímají TNC – mezinárodní korporace působící současně jako hlavní aktéři internacionalizace a její výsledek.

Globalizace světové ekonomiky má dopad na všechny státy, zejména na určování vývoje a distribuce technologií mezi zeměmi, na využití práce, na výrobu zboží a na poskytování služeb a investic. V důsledku toho jsou parametry jako konkurenceschopnost, produktivita práce a efektivita výroby jako celek změna. Globální globalizace se tak stala hlavním impulsem pro růst mezinárodní konkurence.

K zrychlení globalizace světové ekonomiky došlo v posledních 20-30 letech, během nichž došlo k integraci světových trhů do sítě TNC, růstu propojení podniků a trhů zboží, technologií, služeb a práce. Přestože některé TNC omezují svou činnost na obchod, většina z nich vyžaduje průmyslovou restrukturalizaci v rozvojových zemích prostřednictvím modernizace starého (potravinářského, textilního) a vytváření nových průmyslových odvětví (elektronický, petrochemický, automobilový, strojírenský).

TNC nové generace (známé jako globální korporace) působí především na finančních a informačních trzích, což je odlišuje od dřívějších produkčních TNC. Tyto trhy jsou tak kombinovány v globálním měřítku, finanční a informační prostor na světě se stává jedním. V důsledku toho roste význam TNC a mezinárodních ekonomických organizací a struktur s nimi spojených (MMF, IFC, IBRD).

Absolutní většina nových technologií (80%) dnes produkují TNC a příjmy těchto zemí již přerostly v některých zemích HND a poměrně velké. Svědčí o tom, že v seznamu 100 nejlepších světových ekonomik, seřazených podle velikosti, patří 51 míst k TNC. Je pozoruhodné, že tyto společnosti se z větší části zabývají tvorbou meta-technologií (či hypertechnologií), mezi něž patří moderní počítačové programy, síťové počítače, technologie organizace, formování masového vědomí a veřejného mínění. Dnešní podobu světové ekonomiky a finančních trhů určují a řídí vlastníci a vývojáři těchto technologií.

Přibližně 33% příjmů rozvojových zemí a 20% průmyslových zemí je přímo závislých na vývozu. Přibližně 10–12% osob zaměstnaných v sektoru služeb a 40–45% ve zpracovatelském průmyslu je přímo či nepřímo spojeno se zahraničním obchodem. Zahraniční obchod je tedy dnes hlavním prostředkem přerozdělování příjmů ve světě.

O jednotlivých aspektech dopadu procesu globalizace světového hospodářství na národní ukazatele by se mělo jednat samostatně.

Za prvé, tempo růstu přímých zahraničních investic je dnes neuvěřitelně vysoké a výrazně vyšší než údaje o světovém obchodu. Vzhledem k těmto investicím dochází v mnoha ohledech k posunům, které přímo ovlivňují národní ekonomiky: restrukturalizaci průmyslu a transfer technologií, tvorbu globálních podniků.

Za druhé, globalizace ovlivňuje technologické inovace. Důvodem je zvýšená konkurence, kterou způsobuje. Technologie je zase hybnou silou globalizace samotné světové ekonomiky.

Za třetí, v důsledku dopadu globalizace na světový trh se obchod se službami (řízení, právní, informační, finanční atd.) Stává hlavním faktorem obchodních vztahů mezi zeměmi. Od roku 1970 tak vývoz služeb představoval více než 33% zahraničních investic. Dnes je toto číslo již 50%. Nejdůležitější komoditou na globalizovaném světovém trhu je intelektuální kapitál.

V důsledku prohloubení internacionalizace lze pozorovat zvýšenou interakci a vzájemnou závislost ekonomik států. Globální globalizace a nějaká integrace, vznik jednotného mezinárodního ekonomického systému jako nové struktury probíhají. Navzdory skutečnosti, že většina vyrobeného globálního produktu je spotřebována v zemi původu, je národní rozvoj zemí stále více závislý na globálních strukturách, ale jeho rozmanitost a všestrannost rostou také ve srovnání s minulostí.

Podmínky, za kterých světová globalizace postupuje, lze charakterizovat jako převážně polarizované. To platí zejména o rozdělování příležitostí a ekonomické moci ve světovém systému. Tato situace může vést ke konfliktům, problémům a dalším rizikům. Tudíž jen několik států-vůdců světové ekonomiky v kontextu globalizace je schopno kontrolovat velký podíl spotřeby a výroby bez jakéhokoliv ekonomického či politického tlaku. Vnitřní hodnoty a priority těchto zemí nemohou zanechat své stopy v předních oblastech internacionalizace. Absolutní většina TNC (85-90%) má své sídlo ve vyspělých zemích, i když v současné době mohou mít sídlo v rozvojových zemích. Na konci 90. let. XX století. na světě bylo již 4,2 tisíce TNC východoasijského nebo latinskoamerického původu, několik set TNC ze zemí střední a východní Evropy (v transformaci). Pokud vezmeme v úvahu seznam 50 největších TNC, můžeme najít následující rozdělení:

· Jižní Korea – 8;

· Čína – 8;

Mexiko – 7;

· Brazílie – 6;

Tchaj-wan – 4;

Singapur – 4;

· Hongkong – 4;

Malajsie – 3;

· Chile – 1;

Thajsko – 1;

Filipíny – 1.

V těchto zemích, TNCs takový jako Samsung a Daewoo (Jižní Korea), Ta-Tung (Taiwan), Čína chemikálie (Čína), Kemeks (Mexiko), Petroleo Brazílie (\ t Brazílie). Tyto mladé společnosti stále silně soutěží o místo v mezinárodní ekonomice.

Současně národní státy zastoupené TNC získávají mocné partnery, s nimiž je třeba počítat, a někdy i soupeře ve sféře vlivu na ekonomiku země. Obecně se přijímá praxe uzavírat dohody mezi národními vládami a TNC o podmínkách spolupráce.

Zároveň dosáhli globální, mezinárodní úrovně, jako jsou globální korporace a nevládní organizace, které jim otevřely nové příležitosti. Role organizací jako MMF, WTO, OSN a Světové banky vzrostla v kontextu globalizace světových financí. To znamená, že se veřejné i soukromé společnosti a organizace mezinárodního rozsahu staly klíčovými aktéry v kontextu globalizace světové ekonomiky.

4. Dosažení globální jednomyslnosti při hodnocení tržního hospodářství a systému volného obchodu. Tento proces byl zahájen v Číně v roce 1978 spolu s reformou, po které došlo ke zhroucení SSSR a významným změnám v politikách a ekonomikách zemí střední a východní Evropy. Důsledkem vývoje procesu bylo sblížení socialistických a tržních ideologií, rozpor mezi nimi byl nahrazen téměř jednotným pohledem na tržní přístup k ekonomice. Přirozeným důsledkem této konvergence byl přechod zemí socialistického tábora k tržnímu konceptu v ekonomice. Úspěch takového přechodu v zemích střední a východní Evropy a SNS však může být zpochybněn.

Mezi základní podmínky pro přechod na tržní ekonomiku, které byly zvoleny jako vodítko vlády reformujících států a jejich partnerů z vyspělých zemí a mezinárodních organizací, patřila cenová liberalizace, privatizace státních fondů. a stabilizaci ekonomiky na makroúrovni. Současně bylo vytvoření zázemí pro hospodářskou soutěž a specifické tržní instituce odsunuto do pozadí a nebyla zohledněna jedinečná role vlády ve smíšené ekonomice.

5. Charakteristiky kulturního vývoje. V podmínkách světové globalizace byla vytvořena tendence k homogenitě v masovém umění, populární kultuře a hromadných sdělovacích prostředcích, šíření angličtiny jako lingua franca.

Dalším znakem globalizace světového hospodářství, o kterém nelze zmínit, byl vývoj na konci 20. století. finančních trzích. Měnící se role úvěrových, měnových a akciových trhů v tomto období vedla k posunům v architektuře celé mezinárodní ekonomiky. Před několika desítkami let bylo hlavním úkolem finančních trhů uspokojit potřeby reálného sektoru, ale dnes jsou finance méně závislé na výrobě. V souvislosti s liberalizací ekonomiky to vedlo k zesílení spekulací na trhu, což vedlo k vícenásobnému nárůstu jeho objemu. Jednoduše řečeno, v moderních podmínkách je proces vytěžování peněz z peněz mnohem jednodušší, protože fáze výroby zboží nebo služeb z něj může být vyloučena. Namísto posledně jmenovaných zdrojů byl zdrojem zisku měnové výkyvy a spekulace s finančními deriváty (opce, futures atd.). Proces internacionalizace na finančním trhu lze nazvat nejvyspělejším a nejsložitějším světovým hospodářstvím, které se odehrává v kontextu globalizace, vyplynulo z posílení finančních propojení mezi zeměmi, vzniku TFG působících v globálním měřítku, liberálnějších cenových pravidel a pohybu investičních toků. Relativní tempo růstu na nadnárodním kapitálovém trhu pro objem úvěrů v posledních 10–15 letech dosáhlo rekordních 60% ve srovnání se zahraničním obchodem a + 130% ve srovnání s VMP. Počet investičních společností působících na mezinárodním trhu roste.

Centra globalizace globálních financí jsou tři největší ekonomiky: Spojené státy, západní Evropa a Japonsko. Finanční spekulace však daleko přesahují vymezené regiony. Denní obrat na světovém devizovém trhu je asi 1 bilion dolarů. Vzhledem k přílivu spekulativního kapitálu v jakékoli zemi může být jeho pozice destabilizována a objem přijatých prostředků bude mnohem větší, než je nutné. Současná vysoká míra globalizace světových financí je stále klíčovou příčinou rizik a zranitelností světové ekonomiky, zejména integrace trhů zvyšuje pravděpodobnost systémových narušení.

Světová globalizace: klady a zápory

Výhody globalizace světové ekonomiky jsou:

  1. Mezinárodní konkurence, produkt globalizace, je silným stimulátorem výroby. Intenzivní konkurence vede ke zvýšení kvality vyráběných výrobků a služeb. To se děje přirozeně díky přání firem zaujmout lepší místo v mezinárodním obchodu. V tomto ohledu prostě musí učinit výrobky, které jsou přitažlivější než konkurenční firmy.
  2. V kontextu globalizace světové ekonomiky se dosahuje úspor z rozsahu, což vede k nižším cenám a zmírňování změn v ekonomických cyklech.
  3. Výhody, které globalizace světového obchodu přináší všem účastníkům, jsou nesporné. Tvorba odborů zase vede ke zvýšení míry světové globalizace.
  4. Produktivita práce roste díky zavedení nových technologických řešení.
  5. Rozvojové země mají možnost dohnat vedoucí ekonomiky, a to díky globalizaci světové ekonomiky, mají jistou výhodu a čas na posílení vlastního ekonomického postavení na světovém trhu.

Nevýhodami globalizace jsou:

  1. Rozložení pozitivních dopadů globalizace světové ekonomiky je nerovnoměrné. V kontextu průmyslových odvětví tak některé z nich zůstávají v zisku: ze zahraničí přicházejí pracovníci s potřebnou kvalifikací a dodatečnými finančními prostředky, jiní však ztrácejí svou konkurenceschopnost, snižuje se jejich potřeba. Průmyslová odvětví na posledním seznamu vyžadují další finanční prostředky a čas na restrukturalizaci a adaptaci. Často není možné přizpůsobit se. V tomto případě zaměstnanci ztratí práci a podnikatelé přijdou o peníze a obchod. Změny takového plánu ovlivňují národní ekonomiky jednotlivých zemí, což vede ke zvýšené nezaměstnanosti a nuceným změnám v ekonomických strukturách.
  2. Pokračování předchozího trendu lze nazvat fenoménem deindustrializace ekonomiky. Rovnováha v tomto případě se přesouvá z výrobního průmyslu do sektoru služeb. Místní pracovníci se často musí rekvalifikovat, aby se přizpůsobili změnám způsobeným globalizací světového systému, změnili své dovednosti, našli nové zaměstnání v jiném odvětví.
  3. Pro pracovníky s kvalifikací a bez kvalifikace existuje rostoucí mezera v odměňování. Zatímco plat vzdělaných zaměstnanců roste, nekvalifikovaní pracovníci jsou nuceni spokojit se s velmi skromnou mzdou, je-li jim ponechána práce. Nezaměstnanost způsobená tímto procesem má špatný vliv na pověst globalizace. Z jiného pohledu však působí jako stimul pro rozvoj, odbornou přípravu a profesní rozvoj zaměstnanců.
  4. Pod vlivem globalizace se mění ekosystém, roste pravděpodobnost konfliktů o vlastnictví a využívání přírodních zdrojů. Hlavním důvodem těchto konfliktů může být iracionální využívání lesů, vody a dalších zdrojů. Škoda, že taková činnost způsobí, že planeta a její obyvatelé mohou být nenapravitelná.

Jaké jsou výzvy globalizace ve světě?

Současně probíhající a vzájemně provázané procesy regionalizace a globalizace světového hospodářství vedou v první řadě ke zvýšení rozporů mezi zeměmi severu a jihu. V rámci systému světové ekonomiky, který je v současné době tvořen obohacováním TNC, států a dalších hospodářských subjektů ze Severní Ameriky a Evropy, probíhá převážně jednosměrně. Okrajové země jihu (obvykle „třetí svět“) se postupně stávají rukojmími světového systému a globalizačních procesů, protože rozvojová propast mezi nimi a zeměmi na severu roste. Všimněte si, že reakce na tuto situaci není zdaleka klidná.

Většina teroristických skupin tak má ve své ideologii prvek směřující proti světové globalizaci, má výraznou povahu protizápadního hnutí, které jim umožňuje jasně definovat své postavení v prostoru světové ideologie a politiky. Globální povaha cílů, které si terorismus stanovil, je v souladu s dobou jako celek. Mezi nimi například opozice vůči federalizaci EU nebo západní civilizace jako celku. Když si takovéto úkoly stanovily, takové skupiny nemají problémy s přitahováním lidí na jejich stranu, protože tito lidé snadno sledují ideologické klišé protizápadní orientace. Propagace teroristických přístupů v politice a radikalismu nezmešká příležitosti, které dnes média nabízejí z hlediska globální dostupnosti publika a vytvoření „efektu přítomnosti“.

Struktura, v níž se liberální trh kvalifikovaných pracovníků nachází v centru a na periferii mnohem méně volného trhu pro pracovníky s nižší kvalifikací, je základem kapitalismu v kontextu globalizované světové ekonomiky. Faktem je, že bez nerovností, nerovností mezi prvky systému prostě nemůže fungovat, a také nebude důvod k integraci. Mezi novými rozpory éry, které není snadné vyřešit, včetně dilematu vytváření postindustriální ekonomiky s vysokou zaměstnaností současně. Co se týče využití moderního IT, které je typické pro postindustriální svět, není třeba stejné množství práce. To je však právě zdroj, který mají země jihu v hojnosti.

Vzhledem k tomu, že procesy globalizace světového hospodářství, modernizace a budování národů probíhají současně v zemích periferií, jsou doprovodné rozpory a problémy překrývány a vzájemně se posilují. V důsledku toho se většina států, které se nacházejí mimo centrum a nepatří k úzkému okruhu jaderných mocností Západu, se v politické a ekonomické oblasti proměňují v outsidery. Mezi příčiny vznikajících problémů patří:

· Rychlé snižování zdrojů pro vládní politiky s cílem omezit sociální stratifikaci v rámci zemí, provádění vhodných hospodářských a sociálních opatření);

· Zvýšená finanční závislost na všech;

· Zvýšená neefektivnost státu v důsledku ekonomické racionalizace prováděné na globální úrovni;

· Posílení vlivu západních spotřebních standardů (prostřednictvím médií), které vedou k „revoluci rostoucích očekávání“, neboť ve většině zemí není tato úroveň dosažitelná.

Konec studené války byl klíčovým faktorem oživení nacionalismu podle etnických linií. Během období existence SSSR a USA a konfrontace mezi nimi byl rozhodující a formující jev pro mnoho konfliktů v zemích třetího světa. Vzhledem k tomu, že tato konfrontace již není relevantní a vliv tohoto faktoru zmizel, předmět konfliktů na periferii se posunul do oblasti interetnických vztahů.

Existuje znatelný vztah mezi růstem masového nacionalismu a globalizací světového vývoje, šířením svobody tisku, projevu a demokracie obecně. Vzhledem k tomu, že v počátečním stadiu takového přechodu jsou demokratické instituce stále neúčinné, na jejich základě vznikají předpoklady pro růst nacionalistických postojů.

Podobný scénář konfliktu je s největší pravděpodobností v situaci, kdy vnímání rychle se vyskytujících změn v politické struktuře elitou je nedostatečné a vidí hrozbu pro současné privilegované postavení. Další složkou situace je předčasné zvýšení účasti mas v politickém procesu (před vznikem institucí občanské společnosti), politická mobilizace mas na diskriminačním základě (z etnických důvodů).

Naopak faktory, které tyto konflikty omezují, jsou kompetentní politika elity ve vývoji „civilního nacionalismu“ a liberálních institucí. První, co si všimneme, převažuje nad posledním, tedy i se slabými institucemi, ale vytvořený „občanský nacionalismus“ je pravděpodobně úspěchem demokratických reforem.

Řada současných islámských autorů, kteří pocházejí ze surových zemí Blízkého východu, považuje příčinu současného světového systému s jeho inherentní globalizací za západní kolonizaci, a proto nepřijímají řád. Dalšími zdroji podráždění v tomto případě jsou uložení západní kultury, která představuje nebezpečí pro islámskou kulturu, a zvláštní globalizaci světové ekonomiky, která je z jejich pohledu nespravedlivá. Podle fundamentalistů a islamistů jsou dnes všechny problémy islámských států spojeny s půjčováním cizích zvyků a konceptů, které jsou jim cizí. Odchod od pravého islámu je vedl k tomu, aby ztratili svou dřívější velikost. Vliv takové fundamentalistické doktríny, která zcela odmítá západní model v politice, bohužel roste.

Nový světový řád a výzvy moderního světa. Modely unipolárního a multipolárního světa. Základem pro vytvoření nového modelu světa (NMP, nový světový řád) bylo zhroucení předchozího bipolárního systému. Vzhledem k tomu, že hlavní problém – prevence jaderné války, která je po 50 let znepokojena, je pryč, se do popředí dostaly další stejně důležité alternativy:

– dosažení sociální a politické stability prostřednictvím zlepšení kvality života, hospodářského růstu a optimalizace hospodářství;

– Zajištění světové bezpečnosti omezením činností teroristických hnutí, neutralizací hrozeb vycházejících z diktátorů se silnou armádou a zdroji;

– Zvýšení ovladatelnosti vývojových procesů, zejména lepší ovladatelnost komplexních sociálních a technických systémů (JE, IT).

Je možné poznamenat, že k řešení těchto problémů je nutné spojit úsilí všech zemí a zorganizovat nový účinný rozhodovací mechanismus, který umožní řešení problémů v kontextu globalizace světové vzájemné závislosti. Takový mechanismus by se měl zásadně lišit od předchozí verze, zaměřené na blokování činnosti jednotlivých zemí (například potenciálně vedoucí k eskalaci napětí kolem jaderných zbraní). NWO se tak stane rozhodovacím mechanismem zaměřeným na řešení problémů lidstva, mezi něž patří globální důsledky globalizace.

Globalizace se navíc stala jedním z klíčových globálních trendů ve dnešní společnosti. Aspekty, ve kterých jsou jednotlivé společnosti silně propojeny, jsou četné: kulturní, ekonomické, politické. Globální rozsah těchto vzájemných závislostí je zřejmý.

Dnes se lidstvo proměňuje v novou integraci sociální inkluze. Koncept globality spojuje mnoho faktorů a prvků, které tvoří světový systém, lidstvo jako celek a jednotlivce, budoucnost a přítomnost, výsledky a činy, které je způsobily. Můžeme pozorovat strukturu na globální úrovni, spojovat společnosti do systému prostřednictvím kulturních, politických a ekonomických vztahů.

V oblasti politiky je projevem tohoto trendu formování nadnárodních komunit, které se mění v měřítku. Jedná se o regionální nebo kontinentální sdružení, vojensko-politické bloky, celosvětové mezinárodní organizace a koalice vládnoucích elit. V případech, kdy je část klíčových funkcí převedena na nadnárodní organizace, lze hovořit o vzniku světové vlády (Interpol, Evropský parlament).

V oblasti ekonomiky roste význam dohod uzavřených na regionální a globální úrovni, integrace a koordinace, která se provádí na nadnárodní úrovni. Vliv TNC a MNC navíc roste, jasněji než dříve vyjádřila mezinárodní dělba práce. Rychlost, s jakou se informace z jednotlivých zemí promítají do pohybu finančních trhů, umožňuje hovořit o světovém trhu jako o jediném globálním mechanismu ekonomiky.

Z hlediska globalizace kultury je klíčovým globálním trendem touha po jednotnosti. Prostřednictvím činností médií se celá planeta stává „velkou vesnicí“. Díky šíření informací o stejných událostech v různých částech planety, předávaných milionům lidí po celém světě, se kulturní zážitek stává pro všechny stejnými, proto jsou preference a vkus lidí sjednoceny.

Globální důsledky globalizace zahrnují rostoucí naléhavost otázek ochrany přírody, což je z velké části vinou rychlého rozvoje výroby. V moderních podmínkách, kdy je lidské prostředí aktivně zničeno, se důraz přesouvá od problému ochrany lidí před přírodními jevy, prvků ochrany přírody před lidským vykořisťováním a jeho umělým rušením. Také moderní zbraňové systémy dosáhly úrovně excelence technologie dostatečné k zničení všech obyvatel země. Tak, jako nikdy předtím, je nyní nutná koordinace společného úsilí všech zemí, a to jak v oblasti environmentálních, environmentálních činností, tak v oblasti mírového procesu.

Moderní vědecký světový pohled musí být přepracován, aby byl hodný reakce na tyto trendy. Zpráva „První globální revoluce“, vyjádřená na zasedání Římského klubu, proto uvedla, že je třeba vytvořit civilizaci se schopností vědomě a holisticky řídit rozvoj lidstva. Pouze tímto způsobem je možné zvrátit globální trendy způsobené globalizací, které nás všechny ohrožují.

Kdo pomáhá řešit tyto globální globalizační problémy

V současné době rychlého rozvoje NTP je existence zemí bez aktivního vzájemného působení prostě nemožná. K takové interakci může dojít jak politickými, tak ekonomickými kanály. V oblasti zájmů mezinárodních organizací tedy neexistují pouze vztahy mezi státy, ale také mnoho otázek, které se staly aktuálními v procesu světové globalizace, například v oblasti životního prostředí, udržování míru, řešení hospodářských krizí a boje proti epidemiím drog nebo AIDS.

V kontextu globalizace světového působení je mezinárodní organizace (mezinárodní agentura) sdružením nevládního nebo mezivládního charakteru, které působí na základě mezinárodní dohody, jejíž činnost je zaměřena na usnadnění rychlého řešení řady mezinárodních problémů zjištěných v takové dohodě. Pro mezinárodní organizace jsou charakteristické:

· Pravidelný / trvalý charakter činnosti;

• zakladatelský dokument, na němž je činnost založena;

· Mnohostranná jednání a diskuse o problémech jako o hlavní metodě práce;

· Doporučený charakter rozhodnutí;

· Přijetí prostřednictvím konsensu nebo hlasování.

Existují regionální a globální, nevládní a mezivládní mezinárodní organizace.

Jednou z těchto mezinárodních organizací v éře světové globalizace je Světová obchodní organizace (WTO) Světová obchodní organizace (WTO), která byla založena v roce 1995. Je zaneprázdněna stanovením pravidel mezinárodního obchodu. Základem této organizace jsou dohody, které většina států účastnících se mezinárodního obchodu souhlasila, podepsala a ratifikovala mezi sebou. Konečným cílem WTO je pomoci vývozcům a dovozcům, výrobcům zboží a služeb v podnikání v kontextu globalizace světového obchodu. Až 95% objemu mezinárodního obchodu (za cenu) se dnes řídí pravidly stanovenými WTO.

Další globální organizace, Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC, Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC)), je kartel, který v roce 1960 vytvořilo několik zemí produkujících ropu za účelem sledování cen ropy na světovém trhu a koordinace v globalizované světové ekonomice. Tato organizace stanoví kvóty pro objem vyprodukované ropy. Jeho členy jsou dnes: Libye, Nigérie, Katar, Alžírsko, Indonésie, Kuvajt, Saúdská Arábie, Írán, Irák – pouze 11 zemí ( www.opec.org) .

V roce 1945 byla ve Washingtonu vytvořena Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj (IBRD, skupina Světové banky). Jeho cílem bylo napomoci rozvoji těch členských států, které nebyly schopny přilákat soukromý kapitál za výhodných podmínek prostřednictvím půjček.

I v roce 1945 byl vytvořen Mezinárodní měnový fond (MMF), jehož cílem bylo zajistit stabilitu devizového trhu v kontextu globalizace světových financí, zintenzivnění spolupráce v mezinárodním obchodu a financích na mezinárodní úrovni. Sídlo těchto organizací se nachází ve Washingtonu a Římě.

Mezinárodní obchodní komora (ICC) je organizace, která je klíčová pro mezinárodní obchod v globalizovaném světovém hospodářství. Má sídlo v Paříži a spojuje globální podnikání. Navzdory skutečnosti, že činnost ICC je velmi různorodá, pro dovozce a vývozce je nejzajímavější směr své práce spojené s vydáváním mezinárodních standardů – bankovnictví, právní, obchod. Například pravidla požadovaná ICC jsou UCP, pravidla pro mezinárodní uplatňování dokumentárních kreditů. Mezinárodní soud rozhodčího soudu ICC lze z hlediska právní praxe označit za nejreprezentativnější globální nestátní arbitráž, jíž je možné řešit soukromé spory obchodního plánu.

Cíle Mezi hlavní výzvy, jimž ICC čelí, které přispívají k prosperitě mezinárodního obchodu v éře světové globalizace, patří: \ t

· Ochrana soukromého podnikání;

· Podporovat samoregulaci v podnikání;

· Otevírání trhů se zbožím a službami;

· Podporovat volný pohyb kapitálu;

· Usnadnění obchodu a investic.

ICC byla založena v roce 1919 a má stále nevládní charakter. Zahrnuje obchodní asociace a společnosti z různých odvětví a odvětví. Jejich počet je v tisících a počet zemí původu dosahuje 143 států. Asi 90 národních výborů ICC sděluje místním vládám informace o postavení mezinárodního společenství a zároveň upozorňuje ústřední ředitelství v Paříži na místní (národní) obchodní problémy.

Členství a příjem. ICC je financován několika způsoby:

· Příspěvky do národních výborů podnikatelských sdružení a členských společností;

· Správní poplatky Mezinárodního rozhodčího soudu ICC;

· Prodej kódů a předpisů vytvořených ICC, knih a publikací, seminářů (dodatečný příjem).

Stav konzultace. ICC v roce 1946 získal poradní status s OSN. V této funkci obchodní organizace sděluje ostatním účastníkům pozice podnikání v rozvojových i rozvinutých zemích, které byly dříve dohodnuty. Kromě toho má ICC úzké vazby s Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), Světovou obchodní organizací (WTO), Evropskou komisí a dalšími nevládními a mezivládními orgány, a to z důvodu svých pracovních cílů a globalizace světového trhu. Stálý zástupce obchodní organizace OSN sleduje události ve svých agenturách a mateřské organizaci, které mohou mít potenciálně dopad na podnikání. Prostřednictvím Mezinárodního trestního soudu se mezivládní organizace obracejí na obchodní problémy, ke kterým dochází prostřednictvím politických prohlášení,

Samoregulace podnikání. Kromě výše uvedeného se ICC zabývá také vydáváním kodexů etických obchodních standardů, jejichž cílem je zmírnit řadu globálních dopadů globalizace, které jsou pro realizaci dobrovolné. Obchodní charta ICC o udržitelném rozvoji tedy obsahuje 16 principů, které upravují všechny aspekty práce společnosti (od vývoje produktů až po konzultace se zákazníky) z hlediska ochrany. Etické otázky v oblasti propagace produktů, marketingového výzkumu, přímého marketingu, reklamy a reklamy a sponzorství související s ochranou životního prostředí se řídí pravidly ICC o reklamních a marketingových aktivitách. Pravidla, jejichž cílem je omezit úplatkářství, bojovat proti korupci a omezit využívání obchodních praktik v mezinárodním obchodu, jež jsou v rozporu s etickými standardy, poprvé vydala ICC v roce 1977 a poté aktualizovala v letech 1999 a 2005.

Komise ICC a pracovní skupiny. Aby bylo možné studovat otázky ovlivňující mezinárodní obchod, pravidelně se konají schůzky specializovaných komisí ICC – Forums za účelem rozvoje mezinárodních obchodních pravidel. Tato setkání se týkají široké škály otázek týkajících se ochrany energie a životního prostředí, hospodářské soutěže, sektoru finančních služeb obecně a pojišťovnictví, bankovnictví, zejména marketingu, dopravy, zdanění, otázek duševního vlastnictví, investiční a obchodní politiky a zmírňování globálních rizik. globalizace. Komise tohoto formátu je výborem s mezinárodními odborníky a odborníky v oblasti logistiky, obchodu, práva, bankovnictví atd. Při rozhodování o realizaci projektu v rámci komise, která jej přijala,

Absolutní většinu nejdůležitějších dokumentů organizace tvoří právě takové pracovní skupiny a komise. Pracovní skupina malého rozsahu, redakční z hlediska funkčnosti, provádí pravidelnou revizi UCP („Incoterms“). Když je vydána nová verze dokumentu, je přesměrována na experty z jiných příslušných komisí a poté distribuována prostřednictvím IC IC na úrovni země, kde je organizace zastoupena. Později jsou všechny připomínky shromažďovány a zpracovávány pracovní skupinou, která dokument vydala. Po schválení komisí a pracovní skupinou jsou konečné verze dokumentů zasílány ke schválení Výkonné radě ICC. Přestože konzultace na mezinárodní úrovni, které jsou standardem pro ICC, jsou poměrně časově náročné,

ICC Hospodářská trestná činnost.  Tato služba je tvořena několika útvary ICC zabývajícími se různými složkami trestné činnosti související s podnikáním, což ji činí „deštníkem“ ve struktuře:

· Úřad pro finanční vyšetřování, který poskytuje široké spektrum služeb pro boj proti finančním podvodům a praní špinavých peněz komerčním bankám, sektoru finančních služeb a investorům;

· Úřad pro boj proti padělání, který pomáhá společnostem předcházet padělání jejich výrobků;

– Mezinárodní námořní úřad, který vyšetřuje všechny druhy námořních zločinů, včetně podvodů, krádeží nákladu a pirátství.

Publikační služba ICC nabízí více než 80 různých publikací, včetně vzorových smluv, pravidel, referenčních knih, příruček pro podnikatele a profesionály zabývající se mezinárodním obchodem. Každoročně je doplňována nabídka publikací, kterou si můžete objednat buď v Národním výzkumném centru ICC, nebo přímo v ICC Publications Service v Paříži nebo na internetových stránkách  www.iccbooks.com  a www.iccbooks .ru.

Podnikatelská etika

Podnikatelská etika je důležitým prvkem obchodního chování. Předmětem činnosti jakéhokoli podnikatele je trh, který není omezen na místo, kde se prodávající a kupující sbírají jakékoli produkty či služby. Trh je komplexním systémem vztahů, který jedná podle svých pravidel a zásad. Samozřejmě se tržní vztahy prodejců s kupujícími řídí souborem příslušných právních aktů. Spolu s právy komunikace však lidé v podnikání, včetně vztahů v rámci firem, podléhají tradicím trhu, nebo spíše jsou dány jeho etikou.

Podnikatelská etika
Podnikatelská etika

Jak souvisí etika a podnikání?

Ekonomická podnikatelská etika je obtížným směrem při podpoře kultury moderního podnikání. Etika je koneckonců kombinací vědy a praxe lidského chování v souladu s obecně uznávanými normami, morálními principy, ideály a pravidly chování. To je pojem o smyslu života a účelu člověka. Jedná se o soubor morálních principů a obvyklých pravidel chování ve společnosti.

Tokio (東京, Tokio) je hlavním městem Japonska

Podnikatelská činnost, stejně jako ekonomická, ekonomická a profesní činnost zdatných občanů, je založena na právních a etických základech a pravidlech chování, jejichž porušení může mít pro subjekty tohoto typu činnosti nepříjemné následky. Oficiální normy chování obchodních organizací a podnikatelů jsou schvalovány na legislativní úrovni, proto jejich nedodržení znamená přísná represivní opatření, včetně konkurzního řízení a dokonce i uvěznění. Proto je hlavním kritériem pro rozvoj moderního podnikání nejen legislativní základ pro jeho precizní racionalizaci, ale také rozvoj právní kultury.

Obchodní etika (podnikatelská etika) poskytuje soubor zásad chování pro občany zapojené do podnikání v jakémkoli odvětví a snaží se uspokojit potřeby trhu, potřeby cílových spotřebitelů, aspirace společnosti a očekávání státu.

Obchodní etika je založena na společných morálních normách a principech chování přijatých v zemi (světě), na profesní morálce charakteristické pro daný sektor ekonomiky. Obvyklé morální standardy společnosti úzce spojují etiku podnikatele s řadou pozitivních a negativních klíčových principů chování (svědomí, poctivost, zdvořilost, autorita, šlechta, pýcha, pokrytectví, nestoudnost, ambice, pomluvy, mazanost, hrubost, pomsta, atd.). Jak vidíte, obecný koncept obchodních vztahů na světovém trhu se skládá jak z pozitivních, tak i negativních znaků.

Pouze částečný výčet typických projevů chování některých podnikatelů poukazuje na komplexní přístup k normám podnikatelské etiky, založený především na principech lidskosti a lidskosti, na vedení inovativních a rizikových, čestných, kompetentních a legitimních činností navzdory kriminálnímu, rutinnímu a nekompetentnímu podnikání.

Vývoj obchodní etiky je také ovlivněn mentalitou společnosti (jako forma občanského vědomí) a public relations, které jsou zaměřeny na zvyšování sebeúcty svých představitelů jako podnikatelů, na podporu jejich pozitivních osobních vlastností, smyslu pro ekonomickou svobodu a plné odpovědnosti vůči společnosti (spotřebitelům). Mravní principy podnikatelské etiky jsou založeny na charakteru, morálce a požadavcích obchodních zástupců, což vysvětluje jejich úzké propojení s motivy a motivacemi podnikatelské etiky.

Etické problémy podnikatelů vznikají a jsou řešeny průběžně, což platí především pro spotřebitele, jejichž zájmy jsou určeny k ochraně státu. Často jsou mravní vztahy zaměstnavatelů, kteří rozvíjejí své podnikání, spojeni se svými najatými zaměstnanci. Tyto vztahy mají významný dopad na míru komerčního úspěchu. Zvláštní místo v moderním podnikání je dáno spolupráci s partnery, konkurenty a společností jako celku.

Podnikatelská etika je navíc vyjádřena v takových důležitých kategoriích jako odpovědnost za jejich sliby a záruky, spolehlivost a povinné dodržování morálních a právních norem.

Chcete-li se naučit správné chování, měli byste se řídit těmito pravidly:

  • Doporučení, nápady a známí;
  • Etiketa v jednáních;
  • Vedení obchodních jednání;
  • Kancelářské práce a příprava úředních dokumentů;
  • Podniková etiketa jako nedílná součást podnikatelské etiky;

a splňovat požadavky:

  • Řečnická gramotnost;
  • Pro vzhled, obchodní styl a způsoby.

Ukazuje se, že podnikatelská etika sjednocuje pravidla chování podnikatelů, reguluje své vnější projevy v jejich blízkém prostředí, v kontaktu s partnery, konkurenty, zaměstnanci, s mnoha dalšími lidmi, s nimiž komunikují nejen v práci, ale iv každodenním životě.

Kultura podnikatelských organizací, civilizace podnikatelů, jejich profesní etika, obchodní etiketa a mnoho dalších složek souvisejících s pojmem „kultura“ ovlivňují především kulturu podnikání.

Následující interní faktory zpravidla označují úroveň kultury jakékoli organizace:

  • Předmět komerční činnosti (rozvinuté podnikání);
  • Organizace obchodních aktivit;
  • Motivace vlastníka podniku a jeho zaměstnanců;
  • Úroveň kultury řízení, systém vztahů mezi vedením a zaměstnanci;
  • Zvláštní styl řízení k dosažení vedoucí pozice na trhu;
  • Povědomí zaměstnanců o jejich osobní účasti na prosperitě společnosti a osobním příspěvku k výsledkům její činnosti;
  • Jasný soubor pojmů o cílech a hodnotách společnosti;
  • Vysoká profesionalita administrativy, manažerů a zaměstnanců s perspektivou dalšího vzdělávání;
  • Vysoká kvalita a produktivita zaměstnanců v kombinaci se slušnou odměnou;
  • Průběh společnosti ke zlepšení kvality zboží (služeb);
  • Laděná produktová služba pro spotřebitele;
  • Vysoká úroveň výroby, využití moderních technologií ke zlepšení kvality výrobků (služeb);
  • Vysoká úroveň bezpečnosti práce a dodržování hygienických a hygienických norem;
  • Příznivá morálka v týmu, podnikatelská etika atd.

Jedině vytvoření takové firemní kultury spolu s dalšími předpoklady zaručuje podnikatelský úspěch.

Pro určení úrovně kultury každé společnosti je nutné analyzovat její aktivitu na několika ukazatelích, přičemž na tyto otázky obdržel kladné odpovědi:

  • Je organizace připravena na rizika a inovace?
  • Zavázala se firma (zaměstnanci) k dosažení hlavních cílů?
  • Je kladen důraz na řešení vnějších problémů (slušný zákaznický servis, vztahy se zákazníky atd.)?
  • Je boj s netvářeným a individualismem?
  • Jsou zaměstnanci motivováni k získávání individuálních výsledků?
  • Existuje decentralizace manažerských rozhodnutí?
  • Existuje volba skupinového rozhodování?
  • Využívá společnost dlouhodobé plánování?
  • Je jeho činnost spojena s inovacemi?
  • Spolupracují týmy a jednotlivci?
  • Jsou zaměstnanci angažováni ve své společnosti a chrání jejich zájmy?
  • Jsou si zaměstnanci vědomi své role při dosahování univerzálního výsledku?
  • Existuje v týmu neformální vztah?
  • Je tato společnost otevřena vyššímu systému?

Co je podnikatelská etika a etiketa

Morálka, jako předmět studia etiky, tvoří osobnost člověka a jeho pohled na svět. Vytváří chování a vědomí lidí ve všem – v rodině iv každodenním životě, v práci i kolektivu, v politice a mezinárodních vztazích, ve vztahu k přírodě.

Absolutně všechny trendy v podnikatelské etice jsou založeny na klíčových principech etiky. Moderní kodex podnikatelské etiky se podle prohlášení většinového učence opírá o tři klíčová ustanovení:

  • Tvorba hmotných hodnot v plné rozmanitosti forem je považována za prvořadý proces důležitosti;
  • Zisk a ostatní výnosy jsou považovány za důsledek dosažení společensky významných cílů;
  • Výhodou při řešení obchodních problémů jsou mezilidské vztahy, nikoli výrobní problémy.

Zásady podnikatelské etiky jsou založeny na všeobecných pravidlech chování stanovených společností v průběhu kolektivní životní činnosti.

Etiketa je obecně přijímané pořadí chování charakteristické pro konkrétní oblast činnosti. Toto jsou morální normy komunikace lidí různých společenských, právních a intelektuálních úrovní, tzv. Části vnitřní kultury, korelované s rozmanitostí krásné. Etiketa prakticky sjednocuje náš vnitřní svět s jeho vnějšími projevy.

Etiketa omezuje limity přijatelného a tolerantního chování v konkrétní společnosti nebo určité skupině lidí. Je založena na úctě k lidem a kombinuje pojmy jako kultura, zdvořilost a inteligence.

Etiketa vznikla a získala své jméno v 17. století na francouzském dvoře Ludvíka XIV. Tentokrát (1638 – 1715) označil vrchol francouzského absolutismu. Během královských recepcí byli hostům předány karty („štítky“) se stanovenými pravidly chování, ze kterých se objevilo slovo „etiketa“. Módní jméno, které vzniklo ve hradbách ve Versailles, se rychle rozšířilo po celé Evropě a žilo v jakémkoli jazyce bez jakýchkoliv změn nebo zbytečných interpretací.

Věk nejstarších odkazů na etiketu je asi 5000 let. Veselí Řekové, kteří chválí vlastenectví a ochotu bránit svou vlast, vždy chválili sílu, inteligenci a krásu. Smrtelnost v každodenním životě, vztek v boji a zdržování se na dovolené jsou důležitými morálními hodnotami jejich chování.

Starověcí Římané, kteří na základech vzali řeckou kulturu, stále vykazovali extrémní nesoulad zájmů, zvyků a morálních standardů, což bylo vysvětleno jejich sociální a sociální strukturou. Samozřejmě se to projevilo i v etiketě: neomezené činy, rychlá povaha ve vyjadřování pocitů, křičící luxus v šatech a svátcích.

Ve středověku byla zvláště ceněna kanonická a luxusní etiketa Byzancie, založená na západní kultuře. I když nevěděli o pojmu „etiketa“, na východě si již vytvořili vlastní soudní rituál. Takže Evropané stále ještě plně nezvládli japonský kodex zdvořilosti. Etiketa země vycházejícího slunce byla utvářena na starodávných tradicích a vícevrstvé hierarchii kmenových tříd. Zajišťuje maximální jemnost a nepřípustnost ponížení zásluh účastníka. Japonsko však není celý východ. Národy starověké Číny měly svůj vlastní národní zákoník zdvořilosti a má kolem 30 000 obřadů.

Рассмотрим развитие этикета по ту сторону океана. Еще Джордж Вашингтон, первый президент США, утвердил 110 правил «вежливого поведения» на основании английского перевода книги, изданной французским монахом в 1640 г. В неё вошли, к примеру, следующие тезисы: «не ковыряй вилкой в зубах, не чешись за столом, не дави блох на людях…“. Последующие американские кодексы морали в основном опираются на утилитаризм трудов известного писателя и общественного деятеля Бенджамина Франклина. Сегодня в США функционирует Институт этикета, созданный в честь Эмилии Пост, знаменитого автора книг, посвященных культуре поведения, причем далеко за пределами Соединенных штатов.

Bohatí občané žijící v Rusku až do 18. století používali Domostroy, vládní knihu sestavenou knězem Sylvesterem za vlády Ivana IV. Pak byla jediná autorita v rukou hlavy rodiny: spravoval soudní řízení v rodině, potrestal lstivého manžela a zlomil žebra svých synů za neposlušnost. Poprvé, evropské chování začalo účinně představovat Petra I. v Rusku, aby bylo možné osvěžit vznešené dědice na pokyn panovníka, třikrát byla znovu vytištěna evropská referenční kniha „Čestný mladík zrcadlený, nebo indikace pro každodenní život shromážděná od různých autorů“. Většina jejích postulátů je stále relevantní.

Etiketa má za cíl regulovat to, co je přijatelné pro současnou společnost nebo určitou kategorii občanů, a to, co je vyloučeno. Jeho odlišnost od morálky je v nepsané povaze dohody lidí.

Etika (včetně podnikatelské etiky, podnikatelské etiky) využívá morální kategorie. Tyto dva pojmy jsou poněkud podobné. Například etiketa i morálka vyžadují pravdu, ale pouze etiketa vyžaduje zdvořilost v komunikaci. Pro etiku a etiketu existují různá pravidla chování, přesněji kódy, které je podnikatel povinen dodržovat.

Člověk se například snaží chránit ženu před násilníky. Bojuje s nimi a vyslovuje přísahy. Podle etikety nadávky neslušné, ale tento případ je výjimkou. Tam je porušení etikety, ne morálky. Muž ukázal pozitivní vlastnosti (odhodlání, síla, odvaha) chránit čest ženy.

Etika a etiketa zjistila, že zneužití státního majetku je zakázáno.

Pokud zaměstnanec projedná nepřítomného zaměstnance v rozhovoru s někým, samozřejmě poruší etiketu. Na druhé straně, když si šéf stěžuje na jednoho podřízeného druhému, je to jasné porušení etiky.

Jak vidíme, normy podnikatelské etiky považují problémy za širší, aniž by ovlivnily drobné přestupky kvůli nezvratným slovům zdvořilosti nebo neukládání kolegům včas.

Jakékoliv otázky etikety – od vzteku k výměně dárků – by měly být řešeny na základě etických norem přijatých v konkrétní organizaci nebo konkrétní společnosti. Je to špatný tón dávat hodinky na východě a na západě. Číslo 4 mezi Japonci je považováno za nešťastné, proto je neetické dávat sady čtyř věcí, sady pro 4 osoby atd.

Nekompetence ve věcech etikety, beztrestnost a nerozhodnost brání budování konverzace správným směrem, brání iniciativě, omezují osobu za všech okolností.

Pochopení dalších výhod, japonské společnosti pravidelně školí své zaměstnance dobrými mravy, normami a pravidly komunikace a zajišťují jim poradenství v oblasti etického kodexu podnikání. Investují miliony dolarů do školení firemních etiket pro zaměstnance a jsou přesvědčeni, že je lepší utrácet peníze dnes, než ztratit zákazníky a trhy v budoucnu. Kvůli neznalosti zaměstnanců, jak se dobře oblékat, chovat se slušně s ostatními, zákazníky a managementem, psát dopisy kompetentně, mluvit správně na telefonu, racionálně distribuovat zaměstnance, někdy jsou jejich kariéra zničena. Je těžké si představit, kolik peněz se každoročně ztrácí, množství psychologického traumatu, které bylo způsobeno nevyzpytaným chováním nebo elementárními špatnými způsoby.

Podnikatelská etika spolu s normami obchodní etikety spojuje finanční a ekonomické zájmy podnikatelů, pomáhá navázat obchodní vztahy se zahraničními partnery. Vlastnictví obchodní etikety je klíčem k obchodnímu úspěchu každé společnosti.

Etiketa a etika pomáhají lidem správně budovat své chování. Vždy jdou ruku v ruce. Je velmi důležité pochopit, že pro úspěšný rozvoj je nutné mít dobrý tón a správně fungovat s pravidly etiky a také vědět, jak se chovat v problémových situacích. A teprve poté můžete vyřešit problémy profesionálního růstu.

Spravedlivá soutěž jako součást podnikatelské etiky

Mezinárodní podnikání se již dlouho formovalo a komerční praxe se zlepšila a prokázala účinnost „tržní hry“, tj. Principů podnikatelské etiky na trhu. Pokusme se pochopit tato pravidla a izolovanou pozici podnikatelů ve společnosti, abychom z nich odstranili obvinění z neetického.

Asi před třemi desítkami let napsal slavný ekonom Albert E. Carr esej „Je blufování v etice podnikání?“, Kterou vydala Harvard Business Review. Představuje zvědavou práci k diskusi: podnikatelské prostředí si vytvořilo vlastní pravidla hry, která je v podstatě podobná pokerové hře. Zajímavé je, že v obou případech není lež považována za lež, protože okruh účastníků hry pochopitelně pochopí, že není nutné čekat na otevřenost partnerů. V těchto dvou směrech je náhodný faktor silný, ale zkušenější hráč vyhrává. Chcete-li vyhrát, budete potřebovat pevné pravidlo pravidel, schopnost hluboce pochopit psychologii partnerů, neotřesitelnou vůli, okamžitou a účinnou reakci na neočekávané příležitosti. Celkově nikdo nepožaduje morální standardy od hraní pokeru. To je považováno za normální, blafovat, “přistát” all-in nejlepší přítel, který má dobrou kombinaci v ruce. Každý člověk sám za sebe a blahosklonnost oběti je považován za osobní záležitost hráče.

Specifika pokerové etiky nejsou podobná morálním standardům kulturních lidských vztahů. Hazardní hry vyzývají, aby nedůvěřovali partnerovi, ignorujíc přátelské vztahy. Je založen na chytrém podvodu a touze skrýt své záměry a skutečnou sílu, koncepty citlivosti a laskavosti jsou mu cizí. Z nějakého důvodu však poker není obviňován z nečestných pravidel. Stejně tak zásady podnikatelské etiky by neměly být odsouzeny jen proto, že pojmy spravedlnosti jsou vykládány různě podle morálních tradic převažujících ve společnosti.

Uvažujme několik případů, v nichž podnikatel zažívá potíže v důsledku toho, že rozhodnutí, která učinil za určitých okolností, někdy neodpovídají myšlenkám „spravedlnosti“, které jsou v souladu s morálkou jeho společnosti, i když jsou v podnikání velmi přijatelné. Ale určitá rozhodnutí mohou být odsouzena v této takzvané „hře“.

  • Kommersant, který prodává obrovské množství cigaret, až donedávna nevěřil, že tato závislost způsobí rakovinu. Není to tak dávno, co se dozvěděl o výzkumu, který prokázal jasné spojení mezi kouřením a rakovinou. Co mám dělat v tomto případě?
  • Díky výzkumu zlepšila společnost jeden z vyrobených výrobků. Nestal se opravdu „modernizovanou novinkou“, ačkoliv je podnikatel přesvědčen, že odraz těchto vlastností v reklamě a na obalech výrazně zvýší jeho popularitu. Jak být?
  • Podnikatel se setkává s pracovníkem, který dříve zastával pozici produktového manažera ve společnosti konkurenta, a hodlá ho vzít do své společnosti. Samozřejmě, že nový zaměstnanec ochotně prozradí všechny plány konkurentů v blízké budoucnosti. Co dělat v oblasti podnikatelské etiky?
  • Podnikatel má síť prodejců, z nichž jeden pracuje v důležité prodejní oblasti a v poslední době snížil prodej kvůli rodinným problémům. Předtím byl zaměstnanec součástí týmu nejúčinnějších prodejních sil společnosti Když je jeho osobní život normalizován, je stále neznámý, ale nyní se ztrácí velký zisk. Existuje formální příležitost odstranit obchodní privilegium od tohoto prodejce a najít jeho náhradu. Co dělat v této situaci?
  • Podnikatel si uvědomil, že konkurenční společnost zlepšila svůj produkt, což bude mít velký vliv na jeho prodej. Během výroční výstavy bude jedna z recepcí firemních prodejců pořádaných v hostinské kanceláři věnována inovativnímu vlastnictví tohoto produktu, jak to řekne šéf společnosti. Podnikatel nic nestojí, aby poslal pozorovatele na akci a naučil se tajemství konkurentů. Co dělat?
  • Vedoucí firmy s mocí a hlavní snahou o podepsání velké smlouvy a při jednáních o prodeji najednou zjistí, že zprostředkovatel kupujícího hledá prestižnější práci. Samotný podnikatel není ochoten ho vzít k sobě, ale s náznakem vedení, s největší pravděpodobností dá pokyn této konkrétní společnosti. Co v této věci radí podnikatelská etika?
  • Podnikatel chce rozhovor s cílovým segmentem spotřebitelů, aby zjistil svůj názor na produkt konkurenta. Řada rozhovorů je plánována jménem fiktivního Institutu marketingu. Jak být v této situaci?
  • Podnikatel vede rozhovor s talentovaným uchazečem o pozici obchodního zástupce tváří v tvář mladé ženě. Má vyšší kvalifikaci než muži, kteří přišli dříve. Existuje však podezření, že někteří budoucí kolegové budou negativně vnímáni její prací některými budoucími kolegy – pouze muži, a kromě toho vzhled ženy nebude potěšit klienty, kteří jsou pro společnost důležití. Co nabízí kodex obchodní etiky?

Nyní zpět k identifikaci podnikání s pokerem.

Samozřejmě, takový přístup vůbec neznamená, že osobní život podnikatelů je nutně naplněn lhostejností k morálním normám a v práci přestávají být normálními lidmi. Zde se mění na hráče, kteří žijí podle svých etických zákonů, protože hlavním bodem hry je také speciální – dosahování zisku.

Chcete vyniknout v podnikání? Naučte se překonávat překážky! Odjíždějte od naivní pravdy, dovedně klamat, splétat klamné sítě nejjemnějších polopravd a podcenění. Jaká forma by se bluff nebere je nedílnou součástí velké hry. Podnikatel, který se v této technice nestal virtuózem, nebude schopen sestavit bohatství nebo upadnout do moci.

Existují dva postuláty – soutěž je pouze „spravedlivá“, podvod je vyloučen. Je nepravděpodobné, že by podnikatelé, kteří vedou „špinavou hru“, dosáhli skutečného úspěchu, pro ně bude obtížné najít hodného partnera. Komunikace s partnery je velmi důležitá a pro získání důvěryhodnosti musíte jít dlouhou a náročnou cestou. Ale pokud jste již v podnikání respektováni, je to 50% úspěch.

Dalším malým příkladem nedodržování pravidel obchodní etiky. Nově otevřená moskevská společnost vydala velkou zakázku na dodávku stavebního řeziva podnikateli z Rakouska. Před expedicí zkontrolovali odborníci zákazníka své technické podmínky a poslali fotografie některých železničních vozů vedoucímu společnosti, se kterým byl spokojen. Po obdržení svého zboží, Rakušané, zvyklý na „čistou hru“, zaplatil za objednávku, aniž by zkontroloval celý náklad. V procesu vykládky bylo zjištěno, že místo kvalitních stavebních konstrukcí byly do automobilů vyhozeny pařezy a desky, které vůbec neodpovídaly obrázkům. Rakouská partneři musela vrátit skladbu zpět na vlastní náklady. Rozhodli se, že se s ruskými podnikateli nezúčastní. Vzhledem k mnohostranným vazbám zahraničního podnikatele se tento případ stal majetkem mnoha zahraničních podnikatelů.

Podnikatelská etika v Rusku: zásady a tradice

Ruské kulturní tradice soukromého podnikání byly vytvořeny a rozvíjeny v průběhu staletí. Před revolucí měla obchodní činnost náboženské a morální rysy. Ruskí obchodníci viděli v tržních operacích nejen zdroj zisku, ale nazývali obchod svým osudem a posláním jim svěřeným božským. Předpokládalo se, že Bůh posílá bohatství pouze pro použití, po kterém bude vyžadovat zprávu. Tento světonázor nutil ruské průmyslníky a obchodníky, aby se vážně zapojili do charity, aktivně pomáhali chudým a potřebným. Zásady podnikatelské etiky v tomto období byly postaveny na vysoké morálce, kde byla prvořadá povinnost a čest ruského obchodníka.

Na konci XIX století ruský obchod již vytvořil etické normy podnikání, které nesporně respektuje drtivá většina lidí v této oblasti. Mezi nimi jsou hlavní:

  • Respektování moci jako klíčové podmínky pro úspěšné podnikání. Řád musí být všude, a proto ctít strážce řádu v zákonných vrstvách moci.
  • Být pravdivý a upřímný, protože podnikání, zdravé zisky a harmonické obchodní vztahy jsou zakořeněny v tomto. Ruský podnikatel musí dodržovat dokonalou poctivost, dobrotu a pravdivost.
  • Respekt a láska pracujících lidí, protože tyto pocity ze strany obchodníka způsobují na oplátku lásku a úctu. Teprve pak vzniká harmonie zájmů, která přispívá k rozvoji masových schopností lidí a nutí je plně projevovat ve všem.
  • Respektujte soukromé vlastnictví. Nezávislé podnikání je klíčem k blahu země. Ruský podnikatel musí tvrdě pracovat na potu tváře pro dobro vlasti. Taková horlivost se projevuje pouze na základě soukromého vlastnictví.
  • Udržujte své slovo, jak se hodí podnikatel: „Jakmile lhal, kdo vám bude věřit.“ Váš úspěch je do značné míry založen na míře důvěry lidí kolem vás. Správné slovo podnikatele by mělo být dražší než závěsný papír s pečetí.
  • Žijte ve svých prostředcích a nepohřbívejte. Opravdu hodnotit možnosti a vybrat si podnik na rameni. Jednat podle svých příjmů.
  • Cíl pro váš cíl. Vždy si vyberte jasný cíl a ve svém úsilí o to nepřekročte povolený řádek. Žádný cíl nezastřeší morální hodnoty.

Základy ruského podnikání byly bohužel během revoluce přerušeny a během let sovětské moci byly z velké části ztraceny. Dnes se diskutuje o schopnosti moderních podnikatelů pokračovat ve starých tradicích. Skutečnost, zda se „noví Rusové“ mohou nějakým způsobem přizpůsobit hodnotám a kulturním a etickým průvodcům svých předrevolučních předků, v poslední době často kladla otázky, ale dosud nedosáhla obecného konsenzu. Možná byste si neměli pamatovat minulost, ale spíše přijmout normy podnikatelské etiky moderního západního podnikání?

Analýza praxe moderního domácího podnikání dokazuje, že je daleko od předrevolučních standardů a od moderních zahraničních norem.

Stalo se tak, že v našich podmínkách pozitivní etický smysl pro soutěž prakticky nefunguje. Ruské ekonomice postrádá spravedlivé podmínky hospodářské soutěže, vyrovnává pozice všech účastníků trhu a účinně se staví proti porušování, postrádá schopnost jednat ve svých podmínkách. Naše veřejné vědomí v podstatě vnímá konkurenci jako morálně negativní jev. Jen málokdo ví, že je určen k tomu, aby motivoval podnikatele k morálním činům, že jeho projevem není opozice a boj, ale solidarita a důvěra.

K překonání negativních trendů v podnikání, známé ruské specializované asociace RSPP (Ruský svaz průmyslníků a podnikatelů) a Opora Rossii (veřejná organizace malých a středních podniků) vyvinuly řadu dokumentů upravujících obchodní vztahy založené na principech podnikatelské etiky. Kromě toho vytvořili organizace, které to vše zavedly do praxe. Například „Podpora Ruska“ zřídila „Výbor pro etiku podnikání, vztahy mezi podniky a společností“, který již kolektivně přijal dva dokumenty:

  • „Hlavní ustanovení pro zlepšení podnikatelského prostředí v oblasti podnikatelské etiky“;
  • „12 zásad podnikání v Rusku.“

Podnikatelská etika v mezinárodních aktivitách

Každý den je čím dál více zřejmé, že mezinárodní korporace, které respektují své vlastní zájmy, by se měly stát prostředníky v burzách, které určují sociální a ekonomický růst. Často, nevědomky, mají silný a dlouhodobý dopad na zbytek země. Proto je nutné vážně posoudit dopad na místní kulturu, náboženství, instituce a společnost. K tomu byste měli pravidelně provádět kontroly „dopad na etiku“. Morální momenty musí být hlavní složkou plánování. Problémy vyplývající z činnosti nadnárodních korporací bez provedení takové analýzy se stávají předmětem státní regulace hostitelských zemí. Proto

Normy etického chování ve všech zemích jsou odlišné. V zásadě jsou určeny nástroji prosazování zákona, a nikoli jeho existencí vůbec. Etické chování navíc není omezeno na „horní“ limit. Nadnárodní organizace mají vysoký stupeň morální odpovědnosti a ovladatelnosti. Jak roste ekonomické bohatství, tak i zájem země o etiku.

Doporučení pro nadnárodní korporace:

  • Tvorba norem podnikatelské etiky, běžná ve světové praxi;
  • Vytvoření strategie s přihlédnutím k etickým otázkám;
  • Ponechání pochybného trhu s nerozpustností globálních etických otázek;
  • Pravidelné podávání zpráv o „dopadu na etiku“.

Kromě toho by měly být zohledněny kodexy podnikatelské etiky vytvořené odbory, sdružení bankéřů, sdružení reklamních agentur atd.

Kodex profesní etiky je soubor pravidel a předpisů vytvořených asociacemi pro regulaci vnitřních morálních otázek svých členů. Tyto dokumenty slouží jako podklad pro organizace, které vyvíjejí korporátní obchodní kódy pro použití v praxi.

Existují mezinárodní kodexy chování, kterými se řídí podnikové akce, které byly schváleny Organizací spojených národů, Mezinárodní obchodní komorou a OECD. Souběžně s tím zástupci mezinárodní obchodní komunity v Evropě, Asii a Spojených státech vypracovali mezinárodní etický kodex nazvaný Principy podnikání, který byl později přijat ve Švýcarsku na zasedání skupiny KO (1994).

Nové úpravy v podmínkách poskytování úvěrů.

Ve světě poskytování úvěrů prostřednictvím Slovenské bank se nedávno odehrála jedna zajímavá změna, která bude mít přímý dopad na početnou skupinu žadatelů. Touto změnou jsou samotné úpravy v konkrétních podmínkách poskytování úvěrů, které se samozřejmě týkají i hypoték a ve výrazné míře ovlivní i žadatelů.

Nové úpravy v podmínkách poskytování úvěrů
Nové úpravy v podmínkách poskytování úvěrů

O změny v poskytování úvěrů se postarali nová kritéria Národní banky Slovenska (NBS), která jen před nedávnem přišla s přísnějšími podmínkami určenými pro všechny Slovenské úvěrových poskytovatelů. Podstatou těchto úprav jsou doporučení NBS, podle nichž mají banky respektovat nové limity splácení úvěrů. A většina z předložených doporučení se týká zejména hypotečních produktů, které jsou vázány na delší období.

Nové limity splácení platí od března 2015

Úkolem NBS je i dohled na prováděním činnosti bank působících na slovenském trhu. Do širokého spektra žadatelů, kterým jsou poskytovány hypoteční úvěry patří zejména mladší lidé v ekonomicky aktivním věku, kteří žádají o hypotéky s dlouhodobou formou splácení. Právě toto kritérium je důvodem, pro který se NBS rozhodla přijít s novými doporučeními a „popohnat“ banky k úpravě podmínek souvisejících s délkou splácení hypoték.

Od března by se úvěry neměli poskytovat:

1. U úvěrů založených nemovitostí, meziúvěr a stavebních úvěrech déle než na 30 let s tím, že podíl nových úvěrů se splatností nad 30 let nepřesáhne 10%.

2. U ostatních úvěrech 9 let v období od 1.3.2015 do 31.12.2015 a 8 let s účinností od 1.1. 2016.

Lepší ochrana před insolvencí
Lepší ochrana před insolvencí

Lepší ochrana před insolvencí

Součástí nové strategie poskytování úvěrů má být zvýšení ochrany před neschopností žadatele splácet úvěr kvůli poklesu příjmů způsobeného odchodem do důchodu. Podle statistik jsou nejčastějšími žadateli právě osoby ve věku od 30 do 38 let, kteří si nastavují co nejdelší lhůtu splatnosti. Tím se jim snižuje měsíční splátka, ale v některých případech se splácení přesune až do důchodového věku, kde vzniká riziko splácení. Při určení horní hranice na maximálně 30 let se zatížení klienta přesune do produktivního věku, čímž se riziko finanční ztráty vyplývající z problémů žadatele řádně splácet výrazně snižuje.

Bude zajímavé sledovat již v blízké budoucnosti, co budou tato doporučení NBS vedoucí k přísnějším podmínkami poskytování úvěrů znamenat i v praxi. Od jara 2015 by se mělo oficiálně začít s dodržováním těchto podmínek, takže od zmíněného období můžete očekávat i Vy několik novinek při schvalování hypotéky. Reálné se Vás nemusí týkat, vše záleží od přesně nastavených parametrů konkrétní hypotéky a jejích podmínek. Pokud ale pocítíte změnu na vlastní kůži, z dlouhodobého hlediska by měla být tato novinka prospěšná.

5 hlavních chyb při výběru hypotéky

Při financování bydlení je třeba důkladně přemýšlet a dávat pozor na případné chyby, které Vás mohou stát dost. Zvláště je to třeba při financování prostřednictvím hypotečních úvěrů, které jsou sice seriózním řešením, ale přinášejí i jistá rizika. Ty se však dají snadným způsobem postaveným na správných informacích eliminovat.

5 hlavních chyb při výběru hypotéky
5 hlavních chyb při výběru hypotéky

Hypotéky se staly běžnou součástí financování bydlení a většina obyvatelstva je využívá jako primární zdroj získání prostředků k tomuto účelu. V současnosti se takové produkty pro některé stávají jedinou možností jak se dostat k vlastní nemovitosti, takže o to je třeba přikládat větší důraz na výběr správné hypotéky a eliminaci chybných rozhodnutí.

5 hlavních omylů při volbě hypotéky:

1. Výběr podle sympatií

Sympatie hrají v každé branži důležitou roli a výjimkou není ani bankovní sektor.
Banky to vědí velmi dobře a nakolik zákazníků žádajících hypotéku přibývá denně po celém Slovensku, sázejí na cílený marketing, který jim před veřejností vylepší image.

2. Řízení se reklamou

Reklamní kampaně mají podvědomý vliv na spotřebitele. Toto působení si mnozí ani neuvědomují a nakonec se začnou řídit na základě reklamy, která je dokázala upoutat. Ani ta nejlepší reklama ohlašující nejvýhodnější podmínky však nemusí být pravdivá.

3. Špatný odhad celkových nákladů

Jeden z hlavních problémů Slováků využívajících hypotéku je přepočet se. Často se bere v úvahu pouze výše úroků a měsíčních splátek, ale zapomíná se na další výdaje spojené s různými poplatky jako katastr, administrativní úkony a hlavně poplatek za vyřízení.

Špatný odhad celkových nákladů
Špatný odhad celkových nákladů

4. Špatné nastavení hypotéky

I celkové nastavení parametrů dané hypotéky dokáže klientům výrazně pomoci při ochraně jejich finančních poměrů. Problémem však je, že zdejší žadatelé příliš nevěří nezávislým odborníkem a nechávají si radit jen pracovníky banky, čímž přijdou o úsporu.

5. Podcenění smluvních podmínek

Při podpisu smlouvy na Vás banka netlačí, ani nemá zájem Vás nějak ovlivňovat. Sama má zájem na tom, aby proces schvalování a následného splácení probíhal s oboustrannou spokojeností, takže máte dostatek času na klidné přezkoumání smlouvy. Poraďte se, zeptejte na každou nejasnost a hlavně si dobře zvažte, zda je každý bod v souladu s Vaší představou.

Chyby při výběru hypotéky Vás mohou stát dost, takže nenechte nic náhodě a vytyčte si cíl rozumného zvážení všech možností. Cestou k dosažení tohoto cíle mohou být i poznatky o nejčastějších omylech, kterých se při žádání o hypotéku žadatelé dopouštějí. Věříme, že naše rady budou užitečné a pomohou Vám na cestě za tou nejvýhodnější hypotékou.

Úrokové sazby hypoték nadále klesají

Předpoklady hypotečních specialistů na vývoj hypotrhu v roce 2014 byly sice odvážné, ale málokdo čekal takový výrazný pokles úrokových sazeb a stoupající počet schválených úvěrů. Podzim 2014 můžeme na trhu s hypotékami klidně označit i jako podzim klesajících úroků a zařadit ji mezi další důležité mezníky.

Úrokové sazby hypoték nadále klesají
Úrokové sazby hypoték nadále klesají

Aktuální dění ve světě hypoték lze považovat za dost velké překvapení, ale zákazníci se vůbec nemohou stěžovat. Hypoteční úvěry jsou poskytovány s stále nižšími úrokovými sazbami, čas potřebný na vyřízení hypotéky se snižuje a přibývají různé výhodné benefity podporující hledání správného produktu. Klienty však zajímá především pokles úroků, který zaznamenal další výrazné změny a průměrná hranice 2% je opět více na dosah.

Rekord opět překonán

Čím více šli banky s úroky dolů, tím více jsme zaznamenávali ohlasy o rekordně nízkých úrocích, které dosáhly na samé dno. I měsíc listopad by mohl být prohlášen za období nejnižších úroků, ale pokles bude pravděpodobně pokračovat dál, takže byl by to další překonán rekord. Podle současných nabídek produktů od některých Slovenská bank se průměrná úroková sazba opět přiblížila na dostřel 2%, což je však dost výrazný posun.

Pokles ve třech bankách

Tři slovenské banky se rozhodli v listopadu oslovit žadatelů nižšími úroky.

UniCredit Bank – Určitě nejvíce překvapila UniCredit Bank, která přišla s úroky pod 2%, přesněji se jedná o hodnotu 1,79%. Tato nejnižší hranice však není pro každého, protože k jejímu získání je třeba si zvolit variantu bez fixace nebo s 3 až 5-letou fixací a pojištěním.

Tatra banka – Tatra banka ještě v létě nepatřila k bankám s nejnižšími úroky, ale dnes nabízí možnost získat sazby pod 3%. Samozřejmě, konkrétní výše závisí vždy od fixace. Při 2leté je to 2,85%, 5-leté 2,55% a při 3leté máte nejnižší úrok 2,25%.

VÚB – Na kroky konkurence odpověděla i VÚB, která nenechala nic náhodě a přistoupila také k citelnému snížení. To můžete pocítit v případě volby 3leté fixace, při níž máte úrok 2,10% a pokud se rozhodnete pro 5letou fixaci, můžete splácet s úrokem 2,30%.

Přišlo i zvýšení

Někteří z poskytovatelů své sazby nezměnily nebo je dokonce o něco dvihli, co je případ České Spořitelny. Výhodné úroky již od 2% patří i tak k jedním z nejnižších, takže pokládat je krok za nějaký nesprávný nebude na místě.

Zdá se, že období snižování úrokových sazeb ze strany bank se ani zdaleka nekončí a předpovědi do nejbližší budoucnosti znějí optimisticky. Někteří odborníci a analytici se shodují, že změny na poli nastavení výšky úroků budou probíhat i před Vánoci jako součást marketingové strategie, kterou má být obdarování zákazníky snížením úroků ze strany poskytovatelů a s tím spojená šance schválit další hypotéky před koncem roku.