nadnárodní korporace v prodeji jídla

nadnárodní korporace
Nadnárodní korporace jsou nyní klíčovými aktéry nejen v prodeji jídla (v Evropě
je 69% jídla kupovaného v supermarketech), ale i v určování povahy a kvality potravin přes smlouvy s producenty, zpracovateli a Balice. Zvyšování kvality a kontrola prodávaných výrobků je výsledkem konkurence mezi velkými prodejci. O produkci tak rozhodují supermarkety a zpracovatelé a jiní nelokální aktéři, často organizováni na nadnárodní úrovni. Na základě požadavků spotřebitelských skupin rozvinutého světa určují přestavbu mezinárodních i národních potravinových systémů a jejich vliv zasahuje i do politického a sociálního vývoje na regionální a lokální úrovni (Daniels et al. 2001). V současném prostředí vysoké konkurence, cenové politiky, legislativy
o kvalitě a bezpečnosti jídla mohou velké korporace obstát mnohem snadněji než drobní producenti samotní.
Protože spotřeba jídla je shora omezena zdravotními riziky (např. Obezita),
potravinářské firmy vytvářejí stále nové produkty pro udržení zájmu zákazníků.
Těžiště agro-potravinových řetězců leží v současnosti hlavně v distribuci a marketingu, v koordinaci a správě těchto funkcí (Dicken 2007). Hodnota přidaná potravinám při jejich zpracování tvoří mnohem vyšší podíl ceny než hodnota primárního produktu z farmy.
Situaci trefně vystihl americký prozaik William Saroyan už koncem 50. let v jednom ze svých děl, kde píše, že jediný rozdíl mezi dobrou a prvotřídní kávou je v reklamě (Saroyan 2002).
Zvyšování koncentrace moci na trhu s potravinami je často výsledkem spojování
a skupování společností navzájem s cílem rozšířit výrobní portfolio, odstranit
konkurenci, rozšířit nabídku na nové geografické trhy. Při vytváření světových značek v potravinách si TNCS pomáhají specializovaných produktů dle místních chutí a požadavků. Podobně se chovají i velcí potravní prodejci, pro jejichž někdy
jedinou možnost vstupu na nový trh představuje pouze odkoupení lokálních prodejců naplňujících tamní prodejní podmínky a požadavky. Dicken (2007) dále upozorňuje na oboustrannou závislost mezi takzvanými velkými výrobci a velkými prodejci potravin a aktuální přesun moci k druhé skupině, jejíž nejvýznamnějšími představiteli jsou firmy Wal-Mart (USA), Carrefour (Francie), Metro (Německo), Tesco (Velká Británie) a Ahold (Nizozemsko).