Jiří Beran 1. díl: Negativní kampaň, kde se ukazují zemřelí spoluobčané, je absolutně špatná

V kolikáté vlně covidu se vlastně nacházíme? Je to čtvrtá, pátá, nebo už je to jedno? Už toho prostě máme plné zuby. Co
všechno je zase zakázáno, a co z blahovůle státu ještě smíme? Tak se dají shrnout asi nejčastější vzdechy rostoucího počtu lidí. Zanedlouho to budou dva roky, co jsme se poprvé setkali s covidem, ale po počátečním pocitu jednoty a nadšeném šití roušek toho má už většina lidí, jak se říká, dost. Zvláště proto, že člověk si nemůže udělat názor sám, nejsou k dispozici realistická čísla obětí covidu, a nikoli obětí s covidem, rozcházejí se čísla hospitalizovaných s očkováním i bez, neprobíhá svobodná odborná diskuse, a propagace očkování místy nabývá podobu honu na čarodějnice. Po celou dobu jsme byli zahrnováni sliby, že až se nechá dostatečný počet lidí naočkovat, bude s covidem amen, a uděláme za celou pandemií tečku. Jenže nemocnice jsou nyní opět skoro plné, a to nejen neočkovaných, ale také očkovaných lidí, a konec je v nedohlednu. Viník je ovšem jasný – neočkovaný nezodpovědný jedinec. Je to skutečně tak? Museli jsme do toho spadnout znovu? Jak moc je současná situace nebezpečná a jak na ni stát reaguje? A opakuje stále stejné chyby, nebo přibral nové? O tom všem budeme dnes hovořit s naším elitním epidemiologem a vakcinologem, profesorem Jiřím Beranem, vedoucím mnoha mezinárodních odborných projektů v této oblasti, který kromě toho vede také pracoviště tropické a cestovní medicíny Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví.