Cukr v Evropě

Výrobu cukru přinesli do západní Evropy jako první Arabi (po obsazení Pyrenejského poloostrova v 8. st.). Cukr do Evropy přinášely i navrátilci z křížových výprav ve Svaté Zemi a začátkem 12. st. založili křižáci pěstování třtiny a výrobu cukru na palestinském pobřeží. Jak vzácný produkt byl cukr zpočátku využíván především v medicíně, na zpříjemnění chuti hořkých léčivých bylinek. jak potravinové sladidlo se do té doby od Indie po severní Evropu používal hlavně med, který byl spolu s medovinou součástí jídelníčku privilegovanějších vrstev. Cukru ustoupil až v 15. st., Ale například v Rusku až v 19. st. s nástupem rafinování cukrové řepy. Sladidly menším rozsahu byly hlavně fíkové, datlové a hroznové sirupy, javorový sirup, sirup z cukrové třtiny a sorghum.
Komerční charakter nabyla výroba cukru až po získání Kréty Benátkami v r. 1204. Benátky se staly hlavním distribučním centrem evropského trhu s cukrem a obchod ovládali italští bankéři. Od konce 13. st. zásobovala oblast Středomoří cukrem celou Evropu i Střední Východ a v 14. st. se hlavními produkčními oblastmi staly Kypr, Kréta a středomořské pobřeží Španělska a severní Afriky. první záznam o komerčním dovozu cukru do Anglie uvádí rok 1319, a například do Švédska byl první cukr přivezen v r. 1390. Nadále však cukr zůstával drahou a luxusní komoditou.
V průběhu 15. st. Portugalci rozšířily pěstování cukrové třtiny a výrobu cukru na
nově získané ostrovy v Atlantiku: Madeiru, Kanárské ostrovy a Ostrov sv. Tomáše. do konce století bylo na Madeiře kolem 80 mlýnů na cukrovou třtinu a cukr z Madeiry byl již dostupný po celé Evropě. V Benátkách, Boloni a v Antverpách byly vybudovány cukrovary na rafinaci dovezeného surového cukru. Na dlouhé cestě přes moře ve vlhkém prostředí by lepkavé krystalky cukru spojily do pevné hmoty, proto byla rafinace cukru blízko konečnému spotřebiteli nezbytná pro poskytování vysoké kvality (například Austrálie, kde se třtina začala úspěšně pěstovat na cukr až v 2. pol. 19. st., měla cukrovar již 20 let předtím).
V r. 1516 obsadili Turci Sýrii a v průběhu 16. st. postupně zabíraly Kypr, Krétu, Egypt, oblast Egejského moře a velkou část pobřeží severní Afriky. O obchod s cukrem neměly zájem, ve Středomoří nastal jeho úpadek, a ceny cukru prudce vzrostly (do konce století až na čtyřnásobek). Jediným významným producentem cukru v Evropě v r. 1600 zůstalo Španělsko. Rostoucí poptávka po cukru a jeho vysoká cena podnítily prudký rozvoj cukrového průmyslu v Novém světě – v Brazílii a Karibiku.